Nancyini rodiče pět let věřili, že se jejich dcera probere z toho, čemu lékaři říkají chronický vegetativní stav. Pak se pustili do boje za to, aby ji lékaři nechali zemřít.
Nancy nepotřebovala žádné přístroje, stačilo jí sondou dávat výživu a vodu. Rodiče chtěli, aby lékaři s výživou přestali. U soudu snášeli důkazy, že Nancy by si takto žít nepřála. Soudní bitvu nakonec v roce 1990 vyhráli.
Tento soudní proces o čtyři roky později způsobil přijetí nového zákona, který může podobným situacím předejít. Dává každému možnost, aby předem sepsal závazný návod pro lékaře. Může buď někoho zplnomocnit, aby za něj v takovém případě rozhodl, nebo sepsat tzv. living will, kde vyjmenuje, zda chce například dostávat umělou výživu, tekutiny, dýchat s pomocí ventilátoru...
Před dvěma lety plnil stránky novin další americký soud na toto téma. Šlo o další ženu v kómatu, Terri Schiavovou. Také ona potřebovala jen tekutiny a výživu. Tentokrát se spor rozhořel mezi jejími rodiči a manželem, který žil již několik let s jinou ženou a měl s ní děti. Chtěl tento vztah legalizovat, proto požadoval, aby jeho manželka přestala být živena.
Soud mu jako nejbližšímu příbuznému vyhověl, rodiče se proti tomu odvolali. Manžel nakonec -navzdory mnoha protestům včetně intervence prezidenta George Bushe - spor vyhrál.
„Péče o ni musela být velmi kvalitní, když nezemřela v důsledku třeba infekční choroby,“ vyjádřil se tehdy ke kauze přednosta anesteziologickoresuscitačního oddělení v Motole Karel Cvachovec. Pro zdejší lékaře bývá totiž infekce vítanou příležitostí, jak nechat člověka „s hlubokou a předpokládaně trvalou poruchou vědomí“ zemřít. Stačí nedat mu antibiotika.
Většina lékařů intenzivní medicíny se shodne, že je to tak správně. „Nikoho aktivně usmrtit nemůžete. Ale je možné vysadit některé mimořádné prostředky, například antibiotika,“ říká předseda České společnosti anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny Karel Cvachovec.
Ke kauze Terri Schiavové a jejím zdejším souvislostem se tehdy vyjádřil také etik z Ústavu etiky Lékařské fakulty Masarykovy univerzity Marek Vácha: „Péčí, tedy zavodňováním organismu a jeho výživou, bychom měli být pacientovi zavázáni do jeho smrti. Kdybychom ho však jen zavodňovali a živili, tak dříve nebo později zemře na nějakou infekci. Teď se nemůžeme dohodnout, nasazení kterého antibiotika by znamenalo ještě péči a kterého už léčbu?“ Rozdíl mezi zdejší a americkou praxí je ale v něčem jiném - pacientovi blízcí zatím nemají do věci co mluvit.
