Ještě před několika dny se na oceán díval skrze pletivo a obří role ostnatého drátu. Po sedmi letech strávených v přísně střeženém vězení Guantánamo na Kubě je konečně volný.
Abdulahát je jedním z Ujgurů, které Američané pozatýkali v Afghánistánu. Později se prokázalo, že nejsou tím, za co je Američané považují - teroristy, jejichž cílem je zničit Spojené státy. Než se to prokázalo, vytrpěli si svoje. Američané k nim dokonce v Guantánamu pustili Číňany, aby je vyslechli (Ujgurové jsou oficiálně Číňané, jsou však muslimové; sami sebe označují za turkické etnikum a usilují o nezávislost, pozn. red.).
Zpátky do Číny je poslat nejde - tam by je čekalo jisté vězení. V Americe je ale Američané taky nechtějí. Naštěstí nabídl pomocnou ruku bermudský premiér Ewart F. Brown.
„Vítají nás tu i ryby“
„Cílem je udělat z nich Bermuďany,“ řekl penzionovaný generál Glenn W. Bragman, který dostal od premiéra za úkol se o Ujgury postarat. Čtveřice přiletěla na Bermudy už minulý čtvrtek. A rychle se zabydlela. „Skončili jsme na tak nádherném místě,“ pochvaloval si Abdulahát domek na pobřeží, který se stal jejich prvním útočištěm.
Práci zatím nemají, a tak si naplno užívají svobody. V sobotu si například zajeli poprvé v životě zarybařit. Jednatřicetiletý Chalíl Mamut měl úspěch hned po prvním nadhozu.
„Hodil jsem do vody háček a vytáhl rybu,“ líčil nadšeně novinářům, kteří se za ním a jeho třemi krajany vypravili ze Spojených států. „Asi nás tu vítají i ryby,“ vtipkoval.
Hrdí Bermuďané
Jen dva z Ujgurů mluví anglicky, zbylým dvěma je k dispozici tlumočnice, která jim překládala už v Guantánamu. Pokud všechno půjde, jak má, do roka by měli získat bermudské občanství.
Ne všichni měli z nových přistěhovalců radost. Vedle britského guvernéra (Bermudy jsou jedním z britských závislých území, pozn. red.), který dal svou nelibost najevo už minulý týden, se proti Ujgurům postavili i někteří starousedlíci. Řada z nich ale změnila názor poté, co se s Ujgury osobně setkala.
Ze začátku jim prý všem přišlo nefér, že se na ostrovy stěhují lidé, od kterých „dává i Amerika ruce pryč“. Když se však na vlastní oči přesvědčili, o koho jde, převážil u Bermuďanů pocit hrdosti na to, že jejich malá země projevila příkladnou pohostinnost. „Občas někdo přijde, pozdraví se s námi a popřeje hodně zdaru. Každé takové setkání nás dojme,“ uzavřel Abdulahát.
Abdulahát je jedním z Ujgurů, které Američané pozatýkali v Afghánistánu. Později se prokázalo, že nejsou tím, za co je Američané považují - teroristy, jejichž cílem je zničit Spojené státy. Než se to prokázalo, vytrpěli si svoje. Američané k nim dokonce v Guantánamu pustili Číňany, aby je vyslechli (Ujgurové jsou oficiálně Číňané, jsou však muslimové; sami sebe označují za turkické etnikum a usilují o nezávislost, pozn. red.).
Zpátky do Číny je poslat nejde - tam by je čekalo jisté vězení. V Americe je ale Američané taky nechtějí. Naštěstí nabídl pomocnou ruku bermudský premiér Ewart F. Brown.
„Vítají nás tu i ryby“
„Cílem je udělat z nich Bermuďany,“ řekl penzionovaný generál Glenn W. Bragman, který dostal od premiéra za úkol se o Ujgury postarat. Čtveřice přiletěla na Bermudy už minulý čtvrtek. A rychle se zabydlela. „Skončili jsme na tak nádherném místě,“ pochvaloval si Abdulahát domek na pobřeží, který se stal jejich prvním útočištěm.
Práci zatím nemají, a tak si naplno užívají svobody. V sobotu si například zajeli poprvé v životě zarybařit. Jednatřicetiletý Chalíl Mamut měl úspěch hned po prvním nadhozu.
„Hodil jsem do vody háček a vytáhl rybu,“ líčil nadšeně novinářům, kteří se za ním a jeho třemi krajany vypravili ze Spojených států. „Asi nás tu vítají i ryby,“ vtipkoval.
Hrdí Bermuďané
Jen dva z Ujgurů mluví anglicky, zbylým dvěma je k dispozici tlumočnice, která jim překládala už v Guantánamu. Pokud všechno půjde, jak má, do roka by měli získat bermudské občanství.
Ne všichni měli z nových přistěhovalců radost. Vedle britského guvernéra (Bermudy jsou jedním z britských závislých území, pozn. red.), který dal svou nelibost najevo už minulý týden, se proti Ujgurům postavili i někteří starousedlíci. Řada z nich ale změnila názor poté, co se s Ujgury osobně setkala.
Ze začátku jim prý všem přišlo nefér, že se na ostrovy stěhují lidé, od kterých „dává i Amerika ruce pryč“. Když se však na vlastní oči přesvědčili, o koho jde, převážil u Bermuďanů pocit hrdosti na to, že jejich malá země projevila příkladnou pohostinnost. „Občas někdo přijde, pozdraví se s námi a popřeje hodně zdaru. Každé takové setkání nás dojme,“ uzavřel Abdulahát.
