Jak tvrdí v listu „Komsomolskaja pravda“ psycholožka Darja Ikonnikovová, mimoslovní komunikace napovídá o vztazích lidí a jejich vnitřních pochodech víc než diplomatické fráze a připravené proslovy. Zvláště při zpomaleném záběru mohou mimoděčná gesta leccos prozradit.
Často i tělesný handicap natolik ovlivňuje chování vůdců, že myslí při významných jednáních spíš na to, jak působí, než na obsah rozhovorů. Putin je například malý a je známo, že jednání s osobami velkého vzrůstu mu dělá problémy.
Zjevně trpěl komplexem při každé schůzce se svým předchůdcem, ruským exprezidentem Borisem Jelcinem. Ten naopak patří do kategorie obrů. Proto se Putin cítí s takovými lidmi mnohem sebejistěji, když sedí. Vestoje se jim pak zásadně nedívá do očí, protože by na ně musel koukat zdola, stojí co nejdále a přešlapuje, čímž své protějšky znervózňuje.
Jen málokterý ruský politik je při audienci u vládce Kremlu tak klidný jako liberální ekonom a král ruské energetiky Anatolij Čubajs. Pokládá schůzky s prezidentem za setkání pracovní, jakmile usedá, rozepne si bez skrupulí sako, bez náznaku úlisnosti se usmívá. Podobně sebejistých politiků je na ruské politické scéně málo.
Patří mezi ně ale jedna žena - petrohradská gubernátorka Valentina Matvijenková, přezdívaná Valentina Veliká. Nevyvedlo ji z míry ani to, že jí při rozhovoru s Putinem na ulici málem ulétla šála.
Nejistý byl i Bush
Naopak, americký prezident Georgie W. Bush zdaleka tak klidně při poslední schůzce s Putinem v červenci 2006 nevypadal. Oběma vůdcům dalo práci tvářit se alespoň neutrálně. Při povinném úsměvu pro fotografy jsou jejich tváře stažené do křečovité grimasy, nepřirozeně vystupují lícní kosti. Oba mají ruce v naprosto stejné poloze - jednou si drží druhou položenou v klíně. Podle psychologů to je typické pro lidi, kteří jsou ve velmi nepříjemné situaci. Poloha nohou Bushe navíc svědčí o tom, že je značně nejistý. Celkový dojem je - Bush s Putinem právě jednali o nepříjemných věcech a nedohodli se.
Jedním z mála politiků, v jehož přítomnosti je Putin ten nervóznější, je běloruský prezident Alexandr Lukašenko. Psychologové to vysvětlují tak, že Lukašenkovi není trapné prakticky nic. Zato ve společnosti moskevského starosty Jurije Lužkova nebo ministra obrany Igora Ivanova se Putin cítí nadřazeně.
Všímá si obou pouze sporadicky a dává najevo, že to jsou jeho podřízení. Zatímco Lužkovovi je to trapné, Ivanov je se svou rolí „stínu“ spokojen. Osvojil si dokonce stejná gesta jako Putin. Při nedávné vojenské přehlídce kopíroval svého vůdce dokonale - až do polohy prstů na rukách.
