Putin sice zůstává nejpopulárnějším ruským politikem, ale podle průzkumů jeho obliba klesá a už není tak nesporná jako v předchozí prezidentské éře let 2000 až 2008. Dokonce mu hrozí, že 4. března nezíská nadpoloviční většinu hlasů a bude muset podstoupit druhé kolo. Zřejmě i proto se pouští do sepisování volebního programu, který naposledy potřeboval před pěti lety, či se opatrně vzdaluje od vládní strany s pošramocenou pověstí.
"Putin se v kampani bude maximálně distancovat od Jednotného Ruska, využije jen organizační zdroje strany moci," uvedl dnes list Izvestija s odvoláním na zdroje z Putinova volebního štábu. Vládní strana se prý příliš zkompromitovala v prosincových parlamentních volbách, které vedly k masovým protestům v Moskvě a dalších městech proti údajnému falšování výsledků.
"Po volbách se země rozdělila na dvě poloviny. Jedna podporuje Jednotné Rusko a druhá je naopak strašně nesnáší jako stranu šejdířů a zlodějů. Jestli Putin chce získat tyto hlasy, udělá dobře, pokud nebude spojován s Jednotným Ruskem," míní i šéf státní agentury pro výzkum veřejného mínění VCIOM Valerij Fjodorov.
ČTĚTE TAKÉ: |
Podle politologa Alexeje Makarkina se Putin sice bez podpory své strany v kampani neobejde, ale bude tak nejspíš činit pod značkou nedávno založeného hnutí Všeruská lidová fronta, což je ovšem fakticky jen krycí název pro Jednotné Rusko.
Putin se totiž nemůže ani příliš vzdálit od svých přívrženců z řad vládní strany. "Výsledek voleb bude záviset na tom, nakolik se rozšíří povolební epidemie protestů. I lidé, kteří mají k demonstracím daleko, vycítili, že se atmosféra mění, a k tomu by Putin měl přihlédnout," míní sociolog Alexandr Oslon.
Samo Jednotné Rusko scénář svého odchodu do pozadí popírá. "Putin je předsedou strany a také byl na stranickém sjezdu navrhnut na prezidenta. Už proto nápady, aby se strana nezapojila do kampaně svého kandidáta, znějí divně," prohlásil Sergej Železňak z vedení strany. Dodal však, že tábor Putinových stoupenců je širší než stranické řady, a v prezidentských volbách na rozdíl od parlamentních nejde o strany, ale o osobu, které voliči svěří vládu nad zemí.
