„Je to naprosto nekonzistentní, zrovna právě od členů ODS, protože tato strana vždycky prosazovala kontinuitu,“ říká s tím, že „honu na čarodějnice“ se nyní soudci neobávají.
Libor Vávra nicméně varuje před kopírováním Polska, kde záminka dekomunizovat justici rozviklala postavení Varšavy na mezinárodním poli.
Lidovky.cz: Současná debata spojená se soudcem Robertem Fremrem připomíná podle některých přísloví „pozdě bycha honit“. Například soudkyně Eliška Wagnerová prohlásila, že předlistopadová minulost trestných soudců se měla řešit hned po roce 1989, což se prošvihlo.
Předlistopadová minulost soudců se ale řešila, zase tak úplně se to neprošvihlo. Pokud mě paměť neklame, tak Československo a následně Česká republika tehdy měla absolutně největší obměnu soudců ze všech postsocialistických zemí. Nikde se tolik soudců nevystřídalo, s výjimkou Německa, kde byl relativně snadný přísun soudců ze Spolkové republiky. Rozhodně tedy není pravda, že jsme vystřídali méně soudců než jinde, jak nyní někde zaznělo.
Lidovky.cz: Historikové nicméně tvrdí, že velké personální čistky se justici vyhnuly.
Rozhodně procentuálně u nás byla obměna oproti srovnatelným zemím kolem nás obrovská. To je jedna věc. Druhá věc: v zákoně o soudech a soudcích z roku 1991 bylo výslovně uvedeno, že do roku 1993 mají být případně vzneseny námitky vůči konkrétním soudcům s tím, že se musí okamžitě přezkoumat jejich minulost. Zároveň zákonodárce, to už byl porevoluční parlament, řekl, že pokud do roku 1993 nic nevyplyne, má se za to, že nic neexistuje. Třetí věc, o které se zase tolik nemluví, je to, že všichni soudci prošli po roce 1989 renominačním procesem, pro tento účel byla vytvořena komise v České národní radě.
Mimochodem, myslím si, že součástí komise byla i tenkrát tehdejší poslankyně Hana Kordová Marvanová (současná senátorka za ODS společně s kolegou Markem Hilšerem napsala prezidentu Petru Pavlovi, že přítomnost Fremra na Ústavním soudu je nevhodná – pozn. red.). Podílel se na tom i Výbor pro ochranu nespravedlivě stíhaných. Všechny tyto disidentské organizace měly seznamy soudců rozděleny do tří skupin: které chválily, o nichž nic nevěděly a které nedoporučovaly. Tedy soudci, u nichž bylo zjevné, že aktivně sloužili předchozímu režimu nebo zájmu komunistické strany, se nestali znovu soudci.
Za emigraci odsoudil 172 lidíSoudce Robert Fremr odsoudil v letech 1983 až 1985 za emigraci 172 lidí ve 124 samostatných případech. Vyplývá to z aktualizovaného seznamu rehabilitačních spisů Obvodního soudu pro Prahu 4, které si vyžádal Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) z Archivu hlavního města Prahy. ÚSTR, který se nyní zabývá Fremrovým působení v komunistické justici, to uvedl na webu. Fremrovu kandidaturu na ústavního soudce schválil Senát. Prezident Petr Pavel ho však zatím nejmenuje. „Soudce Robert Fremr, jehož působením v komunistické justici se nyní zabývá Ústav pro studium totalitních režimů, odsoudil mezi lety 1983–85 za emigraci ve 124 samostatných případech celkem 172 osob... Pět osob bylo odsouzeno v přítomnosti k nepodmíněným trestům, třem z nich byl později odvolacím soudem změněn trest na podmíněný,“ sdělil úřad. Emigraci trestal komunistický režim jako opuštění republiky podle paragrafu 109 tehdejšího trestního zákoníku. Jasno má být koncem měsíce Ústav upřesnil počty odsouzených. Dříve uvedl, že podle předběžné rešerše Archivu hlavního města Prahy soudce Fremr za „nepovolené opuštění republiky“ odsoudil ve 105 případech celkem 145 osob. Všichni odsouzení byli po revoluci 1989 rehabilitováni a procesy byly označeny za politické. Fremra, místopředsedu Vrchního soudu v Praze a trestního soudce s mezinárodním renomé, nominoval do Ústavního soudu prezident Pavel. Fremr sice získal těsný souhlas Senátu, pak se ale objevily nové informace o jeho působení v 80. letech. Prezident proto odložil jmenování, dokud vše neprověří. Tým badatelů z Ústavu pro studium totalitních režimů pod vedením Petra Hlaváčka nyní zkoumá Fremrovu profesní minulost na pozadí fungování normalizační justice. Základní zpráva by měla vzniknout do konce srpna. Na informace z archivů a výsledky bádání čeká i prezident Pavel. Výzkumníci se budou zabývat především kauzou Olšanské hřbitovy z roku 1988. Tento případ Fremr rozhodoval, důkazní materiály v něm podle ústavu manipulovala Státní bezpečnost. Historici přezkoumají i případy odsouzených za emigraci. Za nedovolené opuštění republiky bylo odsouzeno přes 110 000 lidí, což z nich podle ÚSTR činí nejvíce pronásledovanou skupinu obyvatel v komunistickém Československu. čtk |
