Novinářka deníku Echo Moskvy Irina Bablojanová se z Moskvy přestěhovala v polovině loňského října. Jejím novým domovem se stala Gruzie, konkrétně hotel King Tamar v Tbilisi. Pětadvacátého října se necítila dobře. Když se pak ráno probudila, bylo jí ještě mnohem hůř. Rozvinul se u ní syndrom palmoplantární dysestezie – dlaně a chodidla jí rudly až fialověly a bolely tak, jako by je vytáhla z ohně. I přesto odjela na plánovanou cestu do Jerevanu.
V autě se však znovu přitížilo, nemohla se soustředit a vnímání měla zamlžené. „Ležíte, ale pocit únavy neodchází, zkrátka jako byste neuměli odpočívat. Měla jsem pocit, jako by mi mé tělo už nepatřilo, bylo hadrovité, cítila jsem silnou úzkost,“ popisuje Bablojanová. Ani v hotelu v arménské metropoli pak neuměla usnout. Bolela ji horní část břicha a bylo jí na zvracení.
V ústech se objevila železná pachuť. Všechny symptomy za dva dny zmizely, až na rudé skvrny na těle. Že ji někdo mohl otrávit, Rusku ani nenapadlo. U lékaře se tak nechala otestovat jen na alergie. Výsledky byly negativní. Až když se novinářka o pár měsíců přestěhovala do Berlína, poslala vzorek své krve na toxikologickou analýzu, výsledky už se však nedozvěděla.
Místo nich totiž dorazila policie a začala se ptát na okolnosti jejích zdravotních potíží. Přestože nemá v rukou průkazné důkazy o tom, že byla otrávena, podle expertů oslovených investigativním portálem The Insider její stav nelze přesvědčivě vysvětlit žádnou známou nemocí. Verze s otravou jim tak připadá pravděpodobnější.
„Někdo tě chce zabít, okamžitě odjeď“
Za poslední rok se náhle a nevysvětlitelně zhoršilo zdraví nejméně tří žen, jež opustily své rodné Rusko. A velmi podobně jako u Bablojanové se neznámá substance „chovala“ i v těle novinářky Jeleny Kosťučenkové.
Tehdejší redaktorka opozičního listu Novaja gazeta na začátku ruské invaze na Ukrajinu pobývala v napadené zemi, odkud upozorňovala na válečné zločiny páchané ruskou armádou. Ještě během pobytu na Ukrajině ji kolegové kontaktovali s tím, že se od svých zdrojů dozvěděli, že ji chce někdo zabít.
Kosťučenková se právě chystala do ukrajinského Mariupolu, odjet měla loni 31. března. Kolega jí však zavolal s tím, že od dobře informovaného zdroje ví, že se o její vraždu mají pokusit kadyrovci, tedy čečenské jednotky, které se na straně Ruska aktivně účastnily loňských bojů o Mariupol. Kdo konkrétně vydal dal příkaz, se novinářka nedozvěděla.
Od kolegy nicméně zjistila, že někdo nahrál její telefonát, v němž o cestě do Mariupolu mluvila. Pak si vzpomněla, že se kolem bytu v Chersonu, kde se hovor uskutečnil, motal zvláštní člověk v autě s konstrukcí na střeše, z níž trčela dlouhá anténa. Kromě kolegy ji pak kontaktoval ještě zástupce ukrajinských tajných služeb, který jí informaci potvrdil.
Šéf redakce Dmitrij Muratov jí následně cestu do Mariupolu zakázal. „Musíš okamžitě opustit Ukrajinu,“ nařídil jí. Novinářka odjela na Západ. O měsíc později jí pak Muratov kladl na srdce, aby se už do Ruska nevracela. „Zabijí tě tu,“ řekl. V září loňského roku se novinářka přesunula do Německa, kde brzy začala pracovat pro nezávislý portál Meduza.
Zdravotní problémy pocítila 18. října, nedlouho po cestě vlakem do Mnichova, kam se vydala na ukrajinský konzulát. Ve městě se kromě toho setkala s kamarádkou. Objednané jídlo jí připadalo bez chuti a polovinu porce vrátila. Známá ji pak v jednu chvíli upozornila, že silně páchne potem. I sama žena si voněla zvláštně. Během návratu do Berlína ztratila poslední zbytky energie i koncentrace a s velkým úsilím se dostala domů.
Následujícího rána se novinářce udělalo špatně a měla mimo jiné silné bolesti hlavy a horní části břicha. Cítila silnou úzkost a brzy začala trpět nespavostí. Ve chvílích, kdy se jí přece jen podařilo usnout, se budila bolestí. Opuchly jí různé části těla včetně obličeje, takže se podle svých slov ani nepoznávala.
První lékař její potíže přisuzoval prodělanému covidu a na klinice Charité pak za účasti německé policie došlo k tolika podivným nedorozuměním, že uplynulo příliš mnoho času na to, aby krevní testy prokázaly, zda a čím byla Kosťučenková otrávena. Odborníci nicméně soudí, že šlo pravděpodobně o organochloridy, tedy organické sloučeniny obsahujícími chlor.
Mezitím prvotní symptomy mizely a objevovaly se nové, třeba palmoplantární dysestezie. Nespavost přetrvávala. Žena má dodnes zdravotní potíže a nedokáže se soustředit na práci déle než tři hodiny denně. Jejím případem se zabývá německá prokuratura.
Zvláštní parfém v hotelovém pokoji
Třetí zdokumentovaný případ se pak kromě Německa na jaře odehrál i v Praze. Na příznaky otravy si tu stěžovala také šéfka mezinárodní nadace Svobodné Rusko Natalija Arnoová. Ta se účastnila v Berlíně konference ruské opozice a pak odjela do Česka. Během pobytu údajně pocítila znecitlivění těla a bolesti na různých místech. Nedlouho předtím si všimla, že dveře jejího pražského hotelového pokoje byly otevřené a kromě toho, že se nic neztratilo, byl v pokoji cítit neznámý parfém.
V případě Arnoové se nevysvětlitelná bolest jako první objevila u zubů a postupně cestovala celým tělem. Všechno bylo najednou zamlžené, v ústech cítila kamenitou chuť, nohy i ruce byly zdřevěnělé. Potíže žena cítila ještě o dva týdny později. Jako jediná z žen nicméně vyrazila k lékařům brzo po této příhodě a ti jí po sérii testů řekli, že byla zřejmě otrávena neurčeným neurotoxinem.
Sama Arnoová uvedla, že jedna ze západních tajných služeb zabývá podezřením, že byla vystavena neurotoxinu. „Rusové, kteří museli odejít z Putinova Ruska, ale v zahraničí neochvějně a rozhodně pokračují v boji proti válce, proti Putinovu režimu a za svobodné a demokratické Rusko, musejí pochopit, že nepřítel má dlouhé prsty. Existuje možnost, že nás i mimo Rusko vystaví nebezpečí. Musíme být pořád na pozoru,“ napsala na Facebooku.
A The Insider nyní varuje před tímtéž. O symptomech a průběhu kolapsu všech tří žen podle svých slov informuje právě proto, aby si případně další otrávení Rusové své potíže rychleji spojili s možností, že mohli být vystaveni neznámému jedu.
