Čím déle sankce ze strany EU potrvají, tím více bude Rusko po zakázaném zboží toužit. Tato touha však nepramení jen z ruské obliby luxusu a komfortu. Zboží, na nějž jsou sankce uvalené, je totiž nezbytné pro ruskou armádu i domácí ekonomiku. Podle amerického listu Politico bude Kreml také chtít doplnit svou válečnou pokladnu o příjmy z prodeje sankcionovaných výrobků, a to od uhlí a ropy až třeba po kaviár. Dříve či později tak Moskva začne sankce obcházet.
Po čem Rusko touží?
Vůbec první vlnu sankcí vyvolala ruská anexe Krymu v roce 2014. Od té doby se Moskva snaží zvýšit svou soběstačnost, ne ve všech oblastech se jí to však daří. Je totiž výrazně snazší vyrobit si vlastní sýr než například mikročipy.„Rusko zoufale potřebuje především čipy, polovodičové součástky a několik klíčových surovin, jako je lithium, aby mohlo pokračovat ve výrobě zbraňových systémů a elektrických akumulátorů potřebných pro vojenské účely,“ uvedl bývalý ukrajinský obchodní úředník. Podle jeho slov bude bez těchto sofistikovaných dodávek ruský vojenský průmysl fakticky ochromen.
Tyto položky jsou životně důležité jak pro vojenské, tak i civilní použití, ale také pro zachování vývozu ropy a plynu do zemí, které ruské nerostné suroviny i nadále odebírají. Obzvláště problematická je pak v tomto směru závislost Ruska na západních vstupech ropné a plynové infrastruktury.
Je velmi pravděpodobné, že Rusko se bude snažit sankcionované zboží dovážet novými obchodními cestami. Seznam zemí považovaných za potenciálně slabá místa pro prosazování a dodržování sankcí je totiž pestrý a Putin jistě najde ochotné partnery ke spolupráci v Evropě i mimo ni.
„Historicky existuje hned několik zemí, které se osvědčily při vyhýbání se sankcím,“ uvedl bývalý vysoký úředník pro sankce na americkém ministerstvu financí. „Za klíčové v tomto směru považuji Turecko a Spojené arabské emiráty,“ dodal. Naráží na skutečnost, že Turecko využívá privilegovaného přístupu na trh EU prostřednictvím celní unie.
Ve hře jsou ale i členové z Euroasijské ekonomické unie (EAEU), tedy Bělorusko, Kazachstán, Arménie a Kyrgyzstán. Podle listu Politico k nárůstu pravidelného obchodu dokonce Kazachstán sám veřejně vybízí.
V Kyrgyzstánu zase žije velký počet Rusů převážně pracujících v IT sektoru. „Pokud nějaké firmě v Kyrgyzstánu nezáleží na tom, že bude odříznuta od amerického trhu prostřednictvím sekundárních sankcí, může se pustit do lukrativního byznysu s obcházením sankcí,“ uvedla výzkumná pracovnice Mezinárodního institutu pro strategická studia Maria Šaginová.
Moskva by také mohla hledat země, v nichž je kontrola vývozu nejméně důsledná. Každá země totiž vlastní odlišné národní celní a sankční předpisy, takže některé jurisdikce jsou mírnější než ostatní. Jako příklad uvedla Šaginová Itálii. Po „krymských“ sankcích z roku 2014 se právě v tomto státu Apeninského poloostrova vyskytlo mnoho případů sankcionovaného zboží, které bylo odesílané do Ruska. V krymských přístavech, na něž byly také uvaleny sankce, podle ní pak kotvily lodě s vazbami na Německo, Itálii, Řecko i Bulharsko.
Pašeráci na mořích
Země Evropské unie se 3. června dohodly, že do konce letošního roku zablokují dodávky ruské ropy do EU. Rusku tak tikají hodiny, aby systém vývozu ropy co nejdřív pozměnilo. Moskva totiž potřebuje své komodity vyvážet, aby mohla i nadále financovat válečnou akci na Ukrajině.
Jedním z běžných triků je využívání převodů „z lodi na loď“. Ruská loď by v takovém případě přečerpala ropu v mezinárodních vodách na druhý tanker, který by poté zakotvil v přístavu EU. Produkt se pak označí jako pocházející z takové země, na níž se sankce nevztahují.
Jiný trik spočívá v tom, že plavidla vypnou lokalizační zařízení a skryjí tak svou trasu. Od začátku ruské invaze na Ukrajinu již došlo k prudkému nárůstu této praxe. Někteří argumentují, že je možné určit, odkud přesně ropa pochází, a to na základě geochemické analýzy. Tuto skutečnost lze ale v mnohých případech lehce popřít. Například kazachstánská a ruská ropa jsou si velmi podobné, jejich rozlišení by tak nemuselo být směrodatné..
Zločin a trest
Evropská unie v současné době zvažuje, že porušení sankcí bude klasifikovat jako trestný čin. Vlády EU by tak mohly snáze zabavovat majetek společnostem i jednotlivcům, kteří se zavedeným pravidlům vyhýbají nebo je obcházejí. Připravuje se také nová iniciativa na koordinaci majetku ruských fyzických i právnických osob, na než byly uvaleny sankce kvůli válce na Ukrajině s názvem „Operace Oscar“. Spolu s evropskou policejní agenturou Europol se na ni má zaměřit také úřad pro justiční spolupráci Eurojust a unijní agentura pro ostrahu hranic Frontex.
Za potenciálně „slabé články“ v prosazování práva ohledně sankcí označili odborníci Maďarsko, Bulharsko a balkánské země EU včetně Srbska. Navzdory obnovenému úsilí o potlačení obcházení sankcí je tedy pravděpodobné, že „spolupachatelské“ země či samozvané vlády a podniky budou i nadále poskytovat Putinovi, co chce.
I kdyby Rusko pokračovalo v dovozu zakázaného zboží, nevyjde z toho levně. Moskva ochotným státům bude muset zaplatit za nalezení alternativního řešení tak jako tak. „Tyto země totiž moc dobře vědí, jak podnikat“, říká Francesco Giumelli, expert na sankce z univerzity v Groningenu v Nizozemsku. „Rusku pomohou, ale dobře si to spočítají,“ dodává.
