Když jednatřicetiletý Ihor Sumlienij nedávno dorazil na místo raketového útoku, ze sutin činžovního domu se ještě kouřilo. Začal se rozhlížet a našel přesně to, co hledal: šrapnel z ruské střely. Kus oceli se stal součástí jeho sbírky „válečných trofejí“ zahrnující vše od násad od granátů až po pár ruských armádních bot. „Ty mají opravdu špatnou energii,“ líčí.
Ačkoli sbírání válečných trosek se může jevit jako výstřední či děsivé, řada civilistů a vojáků napříč Ukrajinou shání prázdné nábojnice, kousky šrapnelů nebo části minometů. Ukrajinští umělci předměty vetkávají do svých děl, aukční domy nálezy prodávají s cílem vybrat peníze na armádu a někteří lidé je posílají do zahraničí coby svědectví hrůz.
 |
Trend podle listu The New York Times (NYT) vypovídá o tom, že se mnoho Ukrajinců chce cítit ve spojení s boji, přestože sami válčit nemohou nebo se nacházejí daleko od fronty. „S existencí jejich země v sázce hledají něco hmatatelného, co by mohli držet ve svých rukou, co představuje tento ohromující a obrovský okamžik,“ napsal list.
„Každý kousek má svůj příběh,“ říká umělec ze západoukrajinského Lvova Serhij Petrov, jenž do svých soch začleňuje použité náboje. „Držím je v rukou a říkám si, že to možná byla něčí poslední kulka,“ popsal.
Programátor Valentyn Lapotkov na charitativní aukci ve Lvově zaplatil v přepočtu 12 tisíc korun za zbytek rakety, kterou Ukrajinci vyhodili do povětří ruský obrněný transportér. „Když jsem se ho dotkl, cítil jsem se blízko k našim hrdinům,“ podotkl.
„Důkaz, že se to skutečně stalo“
Připomínat si válku, přestože zdaleka neskončila, je podle kyjevského Muzea druhé světové války způsobem, jak projevit solidaritu s vojáky a těmi, kteří trpěli. Instituce otevřela výstavu válečných artefaktů a snímků z bojiště. Cílem je ukázat lidem, jak válka ve skutečnosti vypadá.
„Vystavovat válečné trofeje je běžná praxe, nejde o chvástání,“ řekl stanici France24 Pavlo Netešov, kurátor z Muzea armádní historie, které v ulicích metropole vystavilo zničenou ruskou techniku. „Je pro mě důležité uchovat ty artefakty, abych ukázal, že se to opravdu stalo,“ dodal Netešov, jenž coby člen teritoriální obrany v Kyjevě pomáhal odrážet ruské nepřátele a zároveň shromažďoval vybavení, zbraně a další předměty z bojiště.
Serhij dělá na osobní úrovni něco podobného. „Je to strašně zajímavé. Přes televizi nebo zprávy v tisku válku necítíte. Ale když lidem ukážete tyto artefakty, pocítí to,“ říká Serhij, jenž se živí jako auditor. Své „trofeje“ prezentuje ve videohovorech, které pořádá. Některé ze svých nálezů pak poslal „na turné“ do zahraničí prostřednictvím svých kamarádek.
O válečné relikty se zajímá i Tatiana Ochtenová z ukrajinské nadace UAID, která už prodala 15 zbytků raket, jež používá ukrajinská armáda. Jejich aukce vynesla v přepočtu sto tisíc korun, za něž nadace nakoupila ochranné vesty, léky a zásoby pro ukrajinské vojáky. „Bereme věci používané k zabíjení lidí, abychom nyní zachraňovali životy,“ říká Ochtenová.
Sumlienij hodlá v „lovu“ pokračovat i nadále. Když několik týdnů nazpět vyrazil přáteli do města Buča, kde Rusové během měsíční okupace zavraždili několik set civilistů, aby zde pořídil fotografie dokazující zločiny, našel ruskou uniformu a zmíněný pár bot. „Když se jich dotknu, cítím v prstech zlo,“ uzavřel.
Ruská vojenská technika z války na Ukrajině byla k vidění i v Praze:
10. července 2022 |
