Alexej Astašov měl radost, když ho ruská armáda po šesti měsících bojů na Ukrajině, kde sloužil s 64. motostřeleckou brigádou, poslala domů na Dálný východ. Ale i když se vrátil domů k manželce a synovi, stále se nedokázal odpoutat od bojů.
„Měl jsem příznaky posttraumatické stresové poruchy. Nemohl jsem najít své místo, byl jsem nervózní. Bylo to, jako bych tam stále byl,“ uvedl.
Ačkoli ruská armáda tvrdí, že má pro své muže sérii programů duševního zdraví, veteráni z bojů na Ukrajině, kteří hovořili s deníkem The Moscow Times (MT), uvedli, že jim psychologickou podporu nenabídla. „Potíže veteránů s reintegrací do společnosti budou v nadcházejících měsících a letech představovat pro zemi sociální výzvu,“ míní list.
„Je pro něho těžké zvyknout si na civilní život. Vyhledává konflikt. Pokud to nepomine, ale bude se to zhoršovat, nevím, co dělat,“ uvedla Albina ze západoruského Nalčiku, jejíž bratr se z bojů vrátil v květnu. „Je agresivní. Dal mi facku. Musela ho zadržet policie,“ vylíčila Katarina z čečenského Argunu, jejíž snoubenec působil na Ukrajině jako sapér.
Ruská armáda utrpěla od února těžké ztráty. Kreml přiznal úmrtí 5 937 svých vojáků, Ukrajinci ale odhadují počet ruských raněných a padlých až na 90 tisíc. Kolik mužů dosud Moskva celkem poslala na bojiště, není jasné, podle odhadů analytiků jich na Ukrajinu zamířilo nejméně 300 tisíc.
„Ruští vojáci vědí, že nestojí na straně dobra“
Jejich návrat může mít podle odborníků pro ruskou společnost vážné důsledky. „Pro mnoho z nich bude návrat do civilního života obtížný,“ uvedl psychiatr Pavel Alfimov z Ruské kliniky duševního zdraví v Arménii. Nejběžnější formou duševních jizev je podle něj právě posttraumatická stresová porucha (PTSD) projevující se úzkostmi či nočními můrami.
„Pokud se neléčí, mohou lidé s PTSD představovat značná zdravotní rizika i pro své okolí,“ varoval Alfimov.
Podle Sergeje Křivenka z Občanského centra pro lidská práva systém rehabilitace pro veterány v Rusku neexistuje. „Obávám se nárůstu domácího násilí. Prudce narostlo i po afghánské a čečenské válce,“ uvedl.
Přímou souvislost mezi zločiny vojáků během války a tím, jak se poté chovají doma, vidí i Světlana Ganuškinová z Výboru pro občanskou pomoc. „Je to problém, i když válčíte na straně dobra. A v této válce vše prohlubuje pocit viny, protože ruská armáda ví, že na straně dobra nestojí,“ míní.
Třiadvacetiletý Stanislav Jonkin, který bojoval na Ukrajině, v listopadu zapálil světlicí noční klub ve středoruském městě Kostroma. Výsledný požár si vyžádal třináct životů. V srpnu zase armádní důstojník zastřelil v Rostově na Donu taxikáře jen proto, že nesouhlasil s válkou.
„Ti, kteří se vrátili z nepřátelských akcí, se mohou stát zdrojem násilí vůči ostatním. Člověk, který prošel nepřátelskými akcemi a někdy zabil, smazal psychologické bariéry,“ řekl Rádiu Svobodná Evropa (RFE) advokát Sergej Babinec z lidskoprávní organizace Výbor proti mučení.
Aktivisté očekávají nárůst domácího násilí
Astašov sloužil na Ukrajině jako zdravotník. V dubnu se připojil k motostřelecké brigádě, která se předtím účastnila bojů u ukrajinské metropole a zapojila se do zvěrstev v Buči, kde bylo po odchodu Rusů objeveno na ulicích i v masových hrobech na 500 těl zavražděných civilistů.
„Můj duševní stav se změnil. Uvědomíte si, že na druhé straně konfliktu jsou skuteční lidé,“ uvedl Astašov, jenž tvrdí, že se zvěrstev neúčastnil a armáda ho propustila po konfliktu s velením. Jestli je to pravda, nelze ověřit.
Ruští vojáci, kteří se zúčastní bojových operací, mají po jejich dokončení nárok na třicet dní lékařské a psychologické rehabilitace. Vojáci, kteří mluvili s MT, ale uvedli, že se ničeho nedočkali. „Nikomu z mých známých, kteří se vrátili z frontové linie, nebyla nabídnuta psychologická podpora,“ řekl Astašov.
Mnozí veteráni se podle MT po návratu rozhodnou pro „samoléčbu“ a v důsledku toho se stávají ještě více náchylnými k násilnému chování, sebevraždám a závislosti. „Alkohol je problém. Mnozí veteráni pijí příliš mnoho,“ uvedl Vladislav Malov, který na Ukrajině bojoval půl roku.
