„Pokud je tu Putin, je tu Rusko. Pokud tu není Putin, není tu žádné Rusko.“ Taková míra oslavování vůdce země by se dala čekat spíše v Severní Koreji. Byl to však ruský politik, kdo použil exaltovaný jazyk známý ze severokorejské propagandy.
Autorem výroku je předseda Státní dumy Vjačeslav Volodin. Putina vyzdvihuje jeden z jeho nejoddanějších přívrženců jako muže, který přeměnil „Rusko v silný moderní stát, který dokáže ochránit své občany a krajany“, a každou Putinovu ideu ihned přijímá jako geniální myšlenku.
Například když Putin požadoval, aby evropské státy za dodávky plynu platily v rublech, Volodin okamžitě přispěchal s návrhem, aby se toto opatření týkalo i hnojiv, obilí, ropy, uhlí, kovů či dřeva. Je to též Volodin, kdo nejhlasitěji podporuje „speciální vojenskou operaci“ na Ukrajině.
Šéf Dumy hrál v zahájení války důležitou úlohu. Byl to on, kdo vyzval Putina, aby uznal nezávislost separatistických republik na východě Ukrajiny – a učinil tak krok, který předcházel invazi. Podle zdrojů z prezidentské administrativy a Volodinovy strany Jednotné Rusko citovaných serverem Meduza Volodin své kroky s nikým nekonzultoval a jednal „nezávisle“. Jeho instinkt, co si ruský vůdce žádá, se nicméně ukázal být správný.
„Mnoho svých kroků dělá instinktivně. Sleduje svůj nos a ví, odkud vítr vane,“ popisuje Volodina jeden zdroj. Prý například pečlivě sleduje, co Putin říká na setkáních Bezpečnostní rady a následně to přetlumočí na veřejnosti. Za všech okolností se snaží odhadnout „prezidentovu náladu“ a pochlebovat mu, kdykoliv je to možné.
„Nepracuje pro Putina, pracuje pro sebe. Rozumí tomu, že podpora prezidenta tímto způsobem jej v současností dosadí do nejlepší pozice. Další politici si to uvědomují a začínají jej napodobovat,“ dodává zdroj.
Medveděvův ukazatel
Zřejmě nejvýraznějším imitátorem Volodinova přepjatého vlasteneckého stylu je bývalý prezident a premiér Dmitrij Medveděv. Svého času byl Medveděv považován za hlas liberálnějšího směřování země. Nyní zní jako ten nejzarputilejší putinovský ideolog, snící o obnově velkého Ruska a dokonce i vytvoření „otevřené Euroasie“ sahající od Lisabonu po Vladivostok.
Medveděv je nyní z pohledu nezávislých ruských médií smutnou figurkou, která se zoufalým výsměchem západním sankcím a ultravlasteneckými výboji proti „zrádcům“ snaží znovu vydrápat do nejvyšších pater moci, z nichž ho Putin potupně svrhl před dvěma lety při upevňování neotřesitelné kontroly nad ruským politickým životem. Vysmívají se mu, že podle jednotky „Medveděvův ukazatel“ mohou politologové rozpoznat provládní mainstream.
O Putinovu přízeň horlivě zápasí i ruské tajné služby. Každá se snaží přijít se zpravodajskými informacemi, které nejlépe budou vyhovovat Putinovu světonázoru. Výsledkem je ovšem nedostatek koherence, podotýká odborník na Rusko a mezinárodní politiku z University of Bath Stephen Hall .
Tím, že si jednotlivé tajné služby navzájem nevěří a hází na sebe špínu, si zavírají dveře ke spolupráci. Selhání ruských vojenských jednotek, jasně překvapených silou ukrajinského odporu, odhaluje úskalí takovéto zápasu o „carovu“ pozornost. Jak se na vlastní kůži přesvědčil šéf 5. oddělení FSB Sergej Beseda, odměnou za podávání nepravdivých zpráv s cílem nerozhněvat neomezeného vládce je vězení.
Strach z Putina paralyzuje jeho vnitřní kruh a veškerou vládní reprezentaci. Po veřejném vystoupení proti invazi musel odstoupit z čela státem podporovaného technologického fondu Skolkovo bývalý vicepremiér Arkadij Dvorkovič a nikdo další nechce následovat jeho příkladu.
Autor knihy „Všichni muži Kremlu“ Mikhail Zygar nazývá Putinův okruh blízkých poradců „kolektivním Putinem“, protože mají tendenci veškeré své aktivity upravovat tak, aby naplňovaly Putinovy touhy. Podle Zygara Putin léta kontroloval vládní politiku vůči Ukrajině naprosto sám, protože nikomu dalšímu nevěří.
„Putin si vypěstoval systém, ve kterém je obklopen superloajalisty, kteří sdílejí jeho světonázor ohledně snah Západu zničit Rusko, nebo těmi, kteří se obávají dát najevo svůj nesouhlas,“ vysvětluje specifika putinovského systému Ben Noble, specialista na ruskou politiku z University College London.
I kdysi významní oligarchové, jejichž obchodů se přímo dotýkají mezinárodní sankce, nesouhlas s prezidentovými kroky vyjadřují jen velmi opatrnými, obecnými výzvami k míru. „Jedna věc je volat po míru, druhá je kritizovat Putina obecně,“ podotýká Noble.
Šéfka sněmovny dražila dar od servilního předsedy Státní dumy:
13. dubna 2022 |
