„Zařizuje vybavení a další věci. Tohle je jeho prapor. Tu informaci mám přímo od velitele Uralu,“ řekl The Moscow Times (MT) zdroj z ruského ministerstva obrany, jenž si přál zůstat v anonymitě.
Altuškinovu účast na provozu batalionu potvrdil také Viktor Jarkov, šéf ruského Fondu veteránů speciálních sil, která od roku 2014 vysílá dobrovolníky na Ukrajinu. „Jednotku financuje Altuškin, jeho společnost a další,“ prohlásil. Jména dalších sponzorů neupřesnil.
Mluvčí Ruské měděné společnosti, již Altuškin založil v roce 2004 a která je třetím největším producentem mědi v Rusku, podnikatelovu vazbu na prapor popřel. „Firma a její vedení nemají nic společného s vytvářením a financováním formací, které se účastní speciální vojenské operace,“ řekl. Ruské ministerstvo obrany záležitost odmítlo komentovat.
Není jasné, kolik peněz Altuškin praporu Ural dosud věnoval, ani kolik vojáků válčí v jeho řadách. Ruskem financovaná televize RT v únoru uvedla, že příslušníci praporu působí ve východoukrajinské Luhanské oblasti u města Kreminna. Tuto informaci nelze nezávisle ověřit.
Altuškin podle portálu Meduza začal prapor vytvářet po uzavřené schůzce velkopodnikatelů s ruským prezidentem Vladimirem Putinem v září 2022, na které byli požádáni o shromažďování a financování dobrovolníků.
„Altuškin se zpočátku snažil napodobit šéfa žoldnéřského Wagnerova uskupení Jevgenije Prigožina tím, že prapor Ural rekrutoval odsouzence v ruských věznicích,“ popsala Olga Romanovová, šéfka lidskoprávní organizace Rusko za mřížemi.
Tato snaha ale podle ní selhala poté, co se Prigožinovi podařilo zabránit potenciálním konkurentům v přístupu k vězňům. Ural se proto podle Romanovové soustředil na verbování válečných veteránů.
Rusko se po většinu své invaze na Ukrajině potýká s akutním nedostatkem sil, což Kreml nutí spoléhat na kombinaci smluvních, mobilizovaných či dobrovolných vojáků a žoldáků.
Americký Institut pro studium války (ISW) loni v červenci informoval, že Moskva zahájila rozsáhlou kampaň na vytvoření dobrovolnických praporů ve všech pětaosmdesáti regionech Ruské federace. Podle plánu měl každý prapor čítat 400 mužů ve věku od osmnácti do šedesáti let. Od rekrutů nebyla vyžadována předchozí vojenská služba, každý dobrovolník měl před odesláním na Ukrajinu projít měsíčním výcvikem.
Ruské ministerstvo obrany podle ISW dobrovolníky lákalo na 238 tisíc rublů měsíčně (64 tisíc korun). „Kampaň bude zřejmě produkovat vojáky nižší kvality,“ napsal tehdy ISW. Kolik dobrovolnických praporů se Rusku podařilo vytvořit, není jasné. Američtí analytici v červenci informovali o vzniku dvaceti takových formací, mimo jiné praporu Tigr v Přímořském kraji, Atal v Čuvašsku, Molot v Permské oblasti nebo Alga v Tatarstánu.
Altuškin se vyhnul sankcím
Dvaapadesátiletý Altuškin, který svou kariéru odstartoval v 90. letech minulého století obchodováním s kovošrotem, je podle magazínu Forbes nyní 48. nejbohatším člověkem v Rusku. Jeho majetek činí 3,4 miliardy dolarů (71 miliard korun).
Loni se jeho jmění zásadně snížilo poté, co se ruské metalurgické odvětví ocitlo pod tlakem západních sankcí uvalených kvůli invazi na Ukrajinu. Altuškin, jeho firma ani nikdo z jeho rodiny nicméně podle MT Západem sankcionován nebyl.
Altuškinova manželka a nejméně jedno z jeho šesti dětí mají podle nezávislého deníku Novaja Gazeta britské občanství. Miliardář v Londýně vlastní rozlehlé sídlo v hodnotě 21 milionů dolarů (450 milionů korun), které dříve patřilo popové zpěvačce Madonně.
Altuškin má zřejmě s Kremlem úzké vazby. V předchozích letech obdržel několik státních vyznamenání a spolufinancoval výstavbu pomníku cara Alexandra III. na anektovaném Krymu, který v roce 2017 odhalil prezident Vladimir Putin. Ten Altuškinovi téhož roku udělil Řád přátelství.
Ruská média Altuškinovi přezdívají „ortodoxní oligarcha“, neboť financoval výstavbu a obnovu kostelů v ruské Sverdlovské oblasti a pravidelně daruje ruské pravoslavné církvi drahé ikony. Podnikatel má rovněž vřelé vztahy s čelními představiteli církve, včetně samotného patriarchy Kirilla.
