Taková částka představuje na ekonomicky postiženém ostrově ovládaném komunisty velký zisk. Podle statistického úřadu je to více než stonásobek průměrného měsíčního platu ve státě. Ten činí 4 209 pesos (asi 400 korun).
V malém městečku La Federal na okraji Havany žije asi 800 lidí. Podle údajů za minulý rok je každý čtvrtý nezaměstnaný. Na stometrové polní cestě, kde žije Cervantesová, odjeli do Ruska od června nejméně tři muži. Další prodal svůj dům v očekávání odjezdu. „Ty, co zůstali, můžete spočítat na prstech jedné ruky,“ řekla 42letá žena. „Nutnost je to, co je pohání,“ dodala.
Agentura Reuters zmapovala příběhy těchto čtyř mužů spolu s více než tuctem dalších naverbovaných Kubánců, kteří žili v okolí hlavního města Havany. Jedenáct z nich nakonec do Ruska opravdu odletělo, zbylých sedm se na poslední chvíli rozhodlo neodjet.
Rekruti se k odchodu do Ruska dobrovolně přihlásili na základě nabídek na sociálních sítích. Spojka se představila jako Dayana.
Manžel Cervantesové Gonzalez, bývalý zedník, který působí v ruské vojenské základně u města Tula jižně od Moskvy, uvedl, že je jedním ze 119 Kubánců, kteří tam cvičí. Když přijel do Ruska, podepsal podle svých slov smlouvu o práci pro armádu přeloženou do španělštiny.
„Všichni tady věděli, proč sem přicházejí,“ řekl s úsměvem ve vojenské uniformě a telefonicky zprostředkoval prohlídku tábora. „Přijeli kvůli válce,“ pokračoval. Podle něj jsou Kubánci cvičeni k boji, i když není jasné, kam je vedení pošle.
„Mám několik přátel na Ukrajině a jsou v místech, kde padají bomby, ale ve skutečnosti se ještě nedostali do střetů s Ukrajinci,“ řekl. „Tady je všechno v pořádku, ale až tam půjdeme, budeme ve válečné zóně,“ dodal.
Kreml ani ruské ministerstvo obrany na dotazy ohledně náboru Kubánců do armády nereagovalo, stejně tam kubánská vláda, uvádí agentura.
Mluvčí ukrajinského ministerstva zahraničí Oleg Nikolenko sdělil, že ukrajinské velvyslanectví v Havaně se kvůli věci obrátilo na kubánské úřady. Spojené státy podle mluvčího ministerstva zahraničí situaci pečlivě sledují. “Jsme hluboce znepokojeni zprávami, podle nichž byli mladí Kubánci oklamáni a naverbováni, aby bojovali za Rusko,“ uvedl mluvčí.
Dayana jako spojka v maskáčové čepici
Náborová činnost na Kubě začala podle Reuters několik týdnů po květnovém prohlášení prezidenta Vladimira Putina, že cizinci, kteří se přihlásili do armády na rok, získají ruské občanství ve zrychleném řízení. A to i s celými rodinami.
V La Federal se podle oslovených obyvatel začaly zprávy o práci v armádě šířit v červnu. Nabídky na vstup do armády, sdílené prostřednictvím Facebooku, Instagramu a WhatsAppu, se jen hemžily, přičemž jako kontaktní osoba byla uvedena Dayana.
Čtyřiadvacetiletý Cristian Hernandez se na otázku, kolik lidí opustilo oblast, rozesmál. „Tuny lidí,“ řekl. „Skoro všichni naši přátelé tam odešli,“ doplnil. Třiadvacetiletý Yoan Viondi sdělil, že ví asi o 100 mužích, kteří byli od června naverbováni pro ruské válčení.
Na Dayanu dostal kontakt od svého kamaráda. Ta podle něj kupovala letenky pro rekruty. Jako klíčový kontakt ženu uváděla většina rekrutů a příbuzných.
„Ahoj, dobré odpoledne,“ napsal jí Viondi ve zprávě z 21. července. „Prosím, potřebuji informace,“ dodal. Dayana, která se v ikoně chatu zobrazovala jako tmavovlasá žena v maskáčové čepici odpověděla s podmínkami téměř okamžitě.
„Jedná se o smlouvu s ruskou armádou, za kterou získáváte občanství,“ napsala. Smlouva byla na jeden rok a nabízela bonus ve výši 195 000 rublů a následně měsíční plat ve výši 200 000 rublů, plus 15 dní dovolené po prvních šesti měsících práce.
„Pokud souhlasíš, stačí poslat kopii svého pasu,“ stálo ve zprávě Dayany. Během dvou minut jí Viondi poslal digitální kopii svého pasu. O hodinu později Dayana odpověděla ve zvukové zprávě. „Perfektní, zítra ti budu moci říct, který den odcestuješ,“ řekla. Ženu, nebo osobu, která se za ženským jménem skrývá, se nepodařilo kontaktovat, protože nikdo z oslovených nezná její celé jméno.
Jít bojovat, nebo umřít hladem
Viondi se nakonec i přes počáteční nadšení začal cesty do Ruska obávat a kontakt s Dayanou přerušil. Zdůraznil, že lidé, kteří se z La Federal přihlásili, věděli, že půjdou bojovat.
„Je těžké tady žít. Všichni si říkali, když si vyberu tohle, neumřu na Kubě hlady,‘“ uvedl. „Ale věděli, kam jdou. Já jsem taky moc dobře věděl, kam jdu,“ sdělil.
Viondi udržuje kontakt s nejméně čtyřmi přáteli, kteří podepsali s ruskou armádou smlouvu. Z toho, co ví, tak „jsou v pořádku“. Většina z nich je nyní na Ukrajině.
Cervantesová vzpomíná na zoufalství, které její manžel Gonzalez pociťoval před odjezdem. „Práce, práce, práce,“ říká o jeho životě. „Jednoho dne mi řekl: ‚Jedu do Ruska‚. Ukázal mi fotokopii svého pasu, měl letenku a všechno. To bylo 17. července a odjel 19.,“ vyprávěla. Její bratranec také narukoval do ruské armády a odjel i se svou ženou.
Gonzalez se nepovažuje za žoldnéře. Bývalý zedník přirovnává své rozhodnutí bojovat s Ruskem k rozhodnutí Kubánců, kteří v 70. letech bojovali v Angole. Dodal, že Moskva byla po desetiletí pevným spojencem Kuby a Sovětský svaz poskytoval ostrovu hospodářskou pomoc. „Rusko mi pomohlo udržet rodinu,“ zakončil.