"Doufám, že tu nepadnu," říká Jan Ševčík, který na borodinské pole přijel z Moravy s partou kamarádů z Klubu vojenské historie Zlaté Hory. Hlouček hlaholí, že rakušácké bílé uniformy jsou v ležení taková vzácnost, že se to muselo projevit i na pohoštění vodkou od Rusů i od "Francouzů". Všichni jsou odhodláni pozice bránit či vzít ztečí, jak zavelí organizátoři. Jen cesta byla svízel. "Jeli jsme sem pomalu čtyři dny, protože byly problémy s převozem zbraní. Na běloruských hranicích jsme stáli 17 hodin," říká Ivo Žváček, který se koníčku věnuje už osm let a za tu dobu svedl padesátku bitev v osmi státech. Zlatohorský 59. regiment měl štěstí, že na bojiště dorazil. Belgičan Jan de Coster z Napoleonova 8. pluku řadové pěchoty postrádá 15 jiných českých kamarádů, kteří se prý od hranic museli vrátit.
"Upřímně řečeno, do Ruska se už nepodívám. Nejde o to, že ve Francii je o 20 stupňů tepleji, ale tady je to šílené," zapřísáhá se Pierre Ligondés z Pau. Snad půlka "válečníků" se musela od hranic vrátit domů. V uniformě pluku Napoleonova bratra, španělského krále Josefa Bonaparteho, "válčil" i u Slavkova, ale to se prý nedalo srovnat. Na Čechy a Moravany nedá dopustit.
Vřelí Rusové
"Když už se byrokracie překoná, tak je vše fajn," tvrdí lékař v uniformě i v civilu Lucien-Charles Poiso. U Slavkova sice taky byl, organizace byla vskutku lepší, ale Češi se mu oproti Rusům zdáli méně vřelí a pohostinní.
Velkolepé rekonstrukci přihlížel i ruský prezident Vladimir Putin.
Polnice zvou do boje a na koně se chystá maršál François-Joseph Lefebvre. "Rusové milují historii, hlavně ruská vítězství, a teď jim můžeme předvést živou historii. Lev Tolstoj v románu Vojna a mír všechno popletl," vysvětluje Oleg Sokolov, navlečený do uniformy velitele Napoleonovy staré gardy. "U Borodina sice Francouzi vyhráli, ale bylo to jen taktické vítězství. Strategicky vyhráli Rusové," dodává ze sedla.
Borodino se spolu se Slavkovem u Brna a belgickým Waterloo počítá mezi klíčové bitvy, které rozhodovaly o Napoleonově vzestupu a pádu. O tom, kdo u Borodina vlastně vyhrál, se dodnes vedou spory. Po dvanáctihodinové řeži zůstalo na bitevním poli ležet podle různých odhadů 30 až 50 tisíc ze 135 tisíc Napoleonových vojáků a 39 až 45 tisíc ze 125 tisíc Rusů. Císař sice vstoupil do Moskvy, ale ta byla vypálena a po vynuceném ústupu zbylo z Napoleonovy armády jen torzo.
Borodino se spolu se Slavkovem u Brna a belgickým Waterloo počítá mezi klíčové bitvy, které rozhodovaly o Napoleonově vzestupu a pádu.
Rusové slaví 200. výročí bitvy s velikým rozmachem, do čela státního výboru na pořádání oslav s rozpočtem ve výši 1,5 miliardy korun se postavil sám prezident Putin. Vše skončí až jízdou ruských kozáků v pařížských ulicích jako v roce 1814. "Zvýšená pozornost státu dávné minulosti je dobrá věc. Je ale jasné, že hlavní zájem politického vedení tkví v obrodě skazek o národním hrdinství," napsal liberální list Vedomosti a připomněl, jak Putin v před volbami vzýval své věrné Lermontovovými verši "zemřít před Moskvou".
Před dvěma stoletími ruské armády došly ještě dále než Rudá armáda za druhé světové války. Síla zbraní udělala z Ruska nejmocnější stát Evropy. Ale v zemi se feudální poměry nezměnily, zavládla konzervativní reakce a ekonomická stagnace, a tak dědictvím vítězství nad Napoleonem byla později porážka v krymské válce¨v polovině 19. století, upozornil deník a dodal, že ani oslavy "nevyčistily" okolí borodinského bojiště od "načerno" postavených vil a chat hodnostářů.
