Výzkum otištěný v časopise Royal Society Open Science, o kterém napsali server The Guardian a agentura DPA, se věnoval zkoumání reprodukčních strategií samců a samic skokana hnědého.
Úpornou snahu o rozmnožení vědci vysvětlují tím, že žáby jsou plodné jen několik málo dní, nanejvýš dva týdny v roce. Délka „plodného okna“ se liší u jednotlivých druhů. Samců je zpravidla výrazně vyšší počet než samiček.
„Samci si nevybírají a s velkou silou se chytají všeho, co se hýbe. Během rozmnožování se jedné samičky chytí několik samců. Většinou je samička neschopná se nechtěných samců zbavit a hrozí jí smrt,“ uvedl tým vědců, který vedli Carolin Dittrichová a Mark-Oliver Rödel.
Dříve si vědci mysleli, že samičky musí pozornost samců jen pasivně snášet a nijak výrazně se jí nebrání. Tato studie ale ukazuje, že opak je pravdou. Vědci navíc zjistili, že menší exempláře žab jsou při obraně aktivnější a častěji používají všechny tři metody obrany: uhýbání, kvákání i předstírání smrti.
Vědci testovali 54 samic, které dávali do krabic po dvou se samci. Pozorováním došli k závěru, že 83 procent žab, na něž lezl žabák, mu uhýbalo, 48 procent jich vydávalo samčí zvuky a 33 procent jich předstíralo smrt. Celkem 25 samicím se použitím těchto taktik podařilo vyhnout se páření.
V tiskové zprávě Dittrichová popsala předstírání úmrtí související s pářením jako „mimořádné“. „Předpokládalo se, že tato strategie se používá jako poslední možnost, jak se vyhnout sežrání predátory,“ dodala Dittrichová.
