Jeho případ jen potvrzuje vyhrocenost situace na jihu Iráku. Problémy jsou se základními věcmi: pitnou vodou, bydlením i dodávkami elektřiny. To alespoň řeší irácký parlament, ale je tu i „drobnost“, o níž současná irácká vládní garnitura taktně mlčí: přítomnost Íránem financovaných milicí.
Při úderech koalice proti IS zemřelo přes tisíc civilistů, nevládní organizace uvádějí několikanásobně vyšší čísla |
Počet případů otravy kanalizací kontaminovanou vodou se v Basře údajně vyšplhal na 95 tisíc. A nejde jen o vodu. Protestujícím vadí místní zkorumpovaná vláda, jež dopustila, aby se celá provincie v podstatě rozpadla –obyvatele tak trápí časté výpadky elektřiny a vysoká nezaměstnanost. Dvouapůlmilionová Basra je přitom centrem jedné z ekonomicky nejdůležitějších iráckých provincií. Na jejím území se nacházejí rozlehlá ropná pole, jež tvoří páteř ekonomiky země.
V Basře se průběžně protestuje už od začátku léta, ale v září se situace zdramatizovala – hořely vládní budovy, íránský konzulát i ústředí Íránem podporovaných ozbrojených sil. Vliv Íránu na místní záležitosti podle protestujících už přesáhl všechny meze. Podle průzkumů z roku 2014 tu momentálně žije zhruba 60 procent šíitů a 40 procent sunnitů, takže téměř polovině města rozpínavost východního souseda a jeho vměšování se do iráckých záležitostí vůbec nevoní.
Nepomohlo ani vyhnání přívrženců IS
Situace se neobrátila k lepšímu ani po vyhnání přívrženců takzvaného Islámského státu, jak optimisté doufali. Dalo by se říct, že ozbrojené fanatiky vesměs nahradili jiní. Velení některých ozbrojených skupin obvinilo protestující ze spolupráce se Spojenými státy, které se dlouhodobě snaží omezovat íránský vliv na Irák.
Před dvěma týdny se s Timmym Davisem, generálním konzulem USA v Basře, setkali na workshopu organizovaném konzulátem místní aktivisté, mezi nimi také jedna z organizátorek protestů, 46letá Su’ád al-Alíová. Tento týden v úterý ji z bezprostřední blízkosti zastřelil zatím neznámý muž (což je podle kritiků jen vládní označení Íránem placeného nájemného vraha). Bezpečnostní kamera zachytila, jak se čtyřnásobná matka chystá u tržiště v centru města nastoupit do auta, když k ní přistoupil muž s pistolí, přibližně z metru ji střelil opakovaně do hlavy a do prsou, přičemž postřelil i muže, jenž ji doprovázel.
„Zatímco na jedné straně vláda utrácí velké peníze za řešení potíží s vodou, politické bloky spjaté s Íránem zvyšují dodávky munice milicím, aby mohly masově vraždit protestující,“ komentovala situaci irácká novinářka Báhira aš-Šajchalíová. Popisuje také už delší dobu probíhající psychologickou válku, kterou vede šíitská strana ad-Da’awa al-Islámíja, v jejímž čele stojí stávající premiér Hajdar al-Abádí. Strana, jež se během islámské revoluce postavila za ajatolláha Chomejního a navzdory ideologickému rozkolu ji Teherán stále finančně podporuje, šíří údajně mezi lidmi zvěsti, že každý, kdo se jakkoliv zapojí do fungování jakékoliv náboženské politické strany nebo vstoupí do některé z milic, zmizí nebo zemře – as ním i celá jeho rodina. K psychologické válce se teď připojila i ta fyzicky likvidační. Íránci placené milice Ahl al-Haq a Hizballáh al-Nudžabá podle aš-Šajchalíové obdržely od íránského konzulátu v Basře popravčí seznamy s řadou jmen aktivistů – a čtrnáct z nich už zmizelo.
Už neuvidíš slunce
Cílem nejsou jen vůdčí osobnosti. Čtyřiadvacetiletá aktivistka Hadžar Júsufová, která pomáhala během demonstrací jako ošetřovatelka, popsala agentuře AP, jak ji v polovině září cestou do práce unesli, zbili a varovali ji, že tohle je lekce a že se už nikdy nemá demonstrací účastnit. Ti, jimž bylo podle dalších výpovědí jen vyhrožováno po telefonu nebo se jim neznámí útočníci vloupali do bytů a zpřeházeli jim věci, hovoří o štěstí. Šestadvacetiletého Mahdího Saláha Hasana počátkem srpna pořádkové služby při protestech zatkly, tři dny jej vyslýchaly, přičemž ho surově bily a při propuštění o tři dny později mu sdělily, že jestli se ještě někdy zúčastní demonstrace, „už nikdy neuvidí slunce“. Ani to jej podle jeho slov od dalších účastí na protestech neodradilo.
„Chodím do ulic kvůli svému městu, kvůli Basře, aby tu byly dostupné základní služby a zbavili jsme se milicí a politických stran,“ vysvětluje Hadžar, kterou únos neodradil a dál si při protestech obléká bílý plášť a pomáhá zraněným. „Já se jich nebojím. Nezabrání nám, abychom protestovali, dokud se naše životy nezmění.“
Stejně odhodlaně zní i aš-Šajchalíová, podle níž sice má zastrašování a vraždy protesty v Basře umlčet, ale to se nepodaří.
