Lidovky.cz: Kdo má blíž k sestavení příští španělské vlády?
Bude to velmi složité, protože ani jeden z těch potenciálních bloků, levicový a pravicový, nemá většinu. A myslím, že ani premiéru Pedru Sáchezovi se to nepodaří složit, přestože spolu s radikální levicí má podobný počet hlasů jako dosud. První pokus na vytvoření vlády ale dostane volební vítěz z konzervativní Lidové strany (PP) Alberto Núněz Feijóo.
Lidovky.cz: Mohou být řešením patové situace předčasné volby?
Španělé již mají zkušenosti s opakovanými volbami, dokonce i Pedro Sánchez, který nechal v roce 2019 po půl roce občany znovu hlasovat. To je podle mého názoru i nyní nejpravděpodobnější scénář.
Martin Mejstřík, FSV UK.
Většinu nedají dohromady ani lidovci s pravicově-konzervativní stranou Vox. Potřebovaly by hypotetickou podporu regionálních stran, což je vyloučené vzhledem k postoji Vox ke španělskému regionalismu. Varianta, která by se nabízela jinde v podobě velké koalice, nepřipadá ve Španělsku v úvahu, nemají s tím žádné zkušenosti a má to i své historické důvody. To raději půjdou znovu k volbám.
Lidovky.cz: Kdyby Sáncheze nepřímo podpořili radikální katalánští separatisté, například ze strany bývalého regionálního premiéra Carlese Puidgemonta, jakou cenu by za to musel zaplatit?
Už stávající Sánchezova vláda se opírala o radikální levici a levicové regionální strany z Baskicka a Katalánska, což mu teď ale už nestačí. Puidgemontovi poslanci by se mohli při volbě premiéra zdržet hlasování a tím nepřímo Sáncheze udržet v úřadě. Šlo by ale o velmi křehkou, téměř neexistující většinu.
A co se týče politické ceny, tak ta by byla vlastně jasná: další vstřícné kroky směrem ke Katalánsku, které už končící Sánchezova vláda činila právě v důsledku toho, že se opírala o hlasy regionálních stran.
Lidovky.cz: Ale referendum by jim pravděpodobně neslíbil?
Ne, šlo by o ústupky v rámci španělské ústavy. To znamená třeba nějaký další přenos pravomocí na regionální úroveň. Možná by vstřícným gestem mohlo být i omilostnění bývalého separatistického premiéra Puidgemonta, který žije v belgickém exilu a doma je stále stíhaný. Referendum o nezávislosti ale ústava nezná, takže nemůže být ani předmětem jednání.
Lidovky.cz: Jak moc je separatismus Katalánska dnes živým problémem?
Katalánští socialisté dokázali získat v těchto volbách víc hlasů než všechny separatistické strany dohromady. To naznačuje, že situace se uklidnila hlavně díky vstřícnosti Sánchezovy vlády.
Propustil uvězněné katalánské politiky, zrušil trestný čin vzpoury, za který byli odsouzeni. To španělská pravice kritizovala. Druhý aspekt je, že velká část Katalánců volila pragmaticky kvůli obavám ze strany Vox a co by její zapojení do vlády znamenalo. Vyslyšeli Sáncheze, že čím silnější bude jeho strana, tím větší záruka, že se Vox nedostane do vlády.
Lidovky.cz: Za co vděčí Sánchez nečekaně dobrému výsledku své strany?
Jeho dosavadní vládnutí nebylo poznamenáno žádnými velkými skandály. Na to, že už je v politice relativně dlouho, si Sánchez dokázal udržet celkem vysokou popularitu. Jeho vláda musela řešit covid, inflaci, což sice vyvolalo ekonomickou krizi, která ale zdaleka nebyla tak dramatická jako před dvanácti, třinácti lety. Ale hlavním tématem skutečně bylo, aby se nedostala přímo nebo nepřímo do vlády strana Vox a jeho varování, že pak by mnoho z progresivních témat, jež jeho vláda uvedla do praxe, bylo zase zrušeno.
Lidovky.cz: Čím si vysvětlujete, že Vox tentokrát oslabila? Bylo to kampaní socialistů?
Řekl bych, že strana dosáhla v minulých volbách přes 15 procent, zároveň to pro ni byl určitý strop, který zatím není schopna překonat. Moc se nesnažila rozšířit voličskou základnu, spíš naopak rétoriku ještě přitvrdila a zradikalizovala se. Její výsledek nesouvisí pouze s tím, že Sánchez burcoval. Podobně postupovala i vítězná Lidová strana, která argumentovala s opačným znaménkem. Něco ve smyslu, že podpora od Vox nebude zapotřebí, pokud dostanou lidovci absolutní většinu křesel.
