Předsedající Němci včera rozeslali členským státům shrnutí dosavadních rozhovorů o ústavě s národními vyjednávači a vytypovali v něm sporné body, které se musí vyřešit, pokud se má unie shodnout na nové smlouvě. Polský požadavek změnit hlasování, které obsahuje ústava, v něm není. Naopak, v textu, který mají LN k dispozici, Němci píšou, že stávající evropské smlouvy mají být novelizovány tak, „aby zahrnuly soubor institucionálních reforem schválených na mezivládní konferenci v roce 2004.“ Jde o jasný odkaz mimo jiné na pravidla hlasování, proti nimž Polsko protestuje a za jejichž změnu je „ochotné zemřít“.
Česká vláda si naopak může krátce oddechnout. Němci vytypovaných šest sporných otázek, „o nichž je nutné diskutovat“, skrývá i výtky, které vůči ústavě vznesl Topolánkův kabinet. Jsou to symboly a nadřazenost unijního práva, tedy přání několika zemí včetně Česka, aby se z nové smlouvy vyškrtly zmínky o vlajce či hymně unie. Terminologické změny pak obsahují kritiku řady států na adresu slova „ústava“ či nazývání koordinátora zahraničí politiky „ministrem zahraničí“. Osud Charty základních práv občanů unie je další věcí do debaty: jedni si přejí ji zachovat, druzí, hlavně Britové, požadují její vypuštění nebo rozmělnění její právní závaznosti.
Pod budoucností společné zahraniční politiky je skryt britský a další tlak, aby diplomacie i nadále zůstala jen v rukou národních vlád a ty tu měly právo veta. Vymezení kompetencí mezi státy a unií nejvíc konvenuje českému požadavku: sem se vejde návrh Prahy vracet pravomoci zpět národním vládám. Hlavně nizozemský tlak pak odráží budoucí diskusi o roli národních parlamentů v legislativním procesu Bruselu – Nizozemí chce, aby národní poslanci měli možnost přímo zasahovat do navrhování zákonů Evropskou komisí. Těmito body by se mělo zabývat vyjednávání vlád o nové smlouvě, které má summit zahájit a jenž by podle německého návrhu mělo skončit už letos na konci roku.
Euroústava byla hlavním tématem i včerejší schůzky francouzského a polského prezidenta ve Varšavě. Nicolas Sarkozy se tu postavil za Poláky: řekl, že Polsko je „významná země“ a „měla by být součástí kompromisu“ o nové smlouvě. Jak on, tak Lech Kaczynski zmínili svůj „optimismus“, že se to podaří.
Česká vláda si naopak může krátce oddechnout. Němci vytypovaných šest sporných otázek, „o nichž je nutné diskutovat“, skrývá i výtky, které vůči ústavě vznesl Topolánkův kabinet. Jsou to symboly a nadřazenost unijního práva, tedy přání několika zemí včetně Česka, aby se z nové smlouvy vyškrtly zmínky o vlajce či hymně unie. Terminologické změny pak obsahují kritiku řady států na adresu slova „ústava“ či nazývání koordinátora zahraničí politiky „ministrem zahraničí“. Osud Charty základních práv občanů unie je další věcí do debaty: jedni si přejí ji zachovat, druzí, hlavně Britové, požadují její vypuštění nebo rozmělnění její právní závaznosti.
Pod budoucností společné zahraniční politiky je skryt britský a další tlak, aby diplomacie i nadále zůstala jen v rukou národních vlád a ty tu měly právo veta. Vymezení kompetencí mezi státy a unií nejvíc konvenuje českému požadavku: sem se vejde návrh Prahy vracet pravomoci zpět národním vládám. Hlavně nizozemský tlak pak odráží budoucí diskusi o roli národních parlamentů v legislativním procesu Bruselu – Nizozemí chce, aby národní poslanci měli možnost přímo zasahovat do navrhování zákonů Evropskou komisí. Těmito body by se mělo zabývat vyjednávání vlád o nové smlouvě, které má summit zahájit a jenž by podle německého návrhu mělo skončit už letos na konci roku.
Euroústava byla hlavním tématem i včerejší schůzky francouzského a polského prezidenta ve Varšavě. Nicolas Sarkozy se tu postavil za Poláky: řekl, že Polsko je „významná země“ a „měla by být součástí kompromisu“ o nové smlouvě. Jak on, tak Lech Kaczynski zmínili svůj „optimismus“, že se to podaří.
