Boeing-747 společnosti Korean Air letěl na lince z New Yorku do jihokorejského Soulu. Let nesoucí označení KAL 007 měl naplánované mezipřistání na letišti v Anchorage na Aljašce, kde stroj doplnil palivo pro následující cestu nad oceánem. Tu mělo letadlo absolvovat po trase vedoucí v bezpečné vzdálenosti od vojenských základen SSSR na Dálném východě. Krátce po vzletu se však korejský boeing od vytyčené trasy odchýlil a zamířil přímo nad ruskou Kamčatku.
Plánovaná a skutečná trasa letu KAL 007
Obří letoun samozřejmě neunikl pozornosti sovětské vzdušné obrany, která vyslala proti narušiteli stíhačky. Podle tvrzení sovětských představitelů boeing nijak nereagoval na radiové ani vizuální signály a ke změně kurzu jej nepřiměla ani varovná střelba. Protože se celá akce odehrávala v noci, nemohli se údajně sovětští stíhači přesvědčit, že jde o civilní letadlo, a domnívali se, že se jedná o americký špionážní stroj.
Když letadlo přeletělo jižní cíp Sachalinu, dostal stíhač Gennadij Osipovič rozkaz narušitele zastavit. Střepiny jím vypálené rakety poškodily trup dopravního letadla, které začalo klesat a po několika minutách spadlo do moře. V jeho troskách našlo smrt všech 269 osob, převážně Američanů a Korejců.
Incident vyvolal napětí mezi oběma bloky, které jej interpretovaly každý po svém. Podle Američanů i Korejců se jednalo o barbarský akt SSSR vůči civilnímu letadlu. Naopak Sověti trvali na tom, že sestřelili letoun, který v jejich vzdušném prostoru prováděl špionážní akci.
Vzájemná nedůvěra, která v období studené války mezi velmocemi panovala, komplikovala možnost nezávislého posouzení průběhu incidentu. Není divu, že se vzniklé nesrovnalosti staly živnou půdou pro vznik různých alternativních teorií o skutečném pozadí tragédie. Skeptiky nepřesvědčila ani vyšetřovací zpráva Mezinárodní organizace pro civilní letectví, podle níž jihokorejská posádka po vzletu z Aljašky zřejmě chybně nastavila režim autopilota. V důsledku toho boeing po celou dobu letu udržoval počáteční kurz, místo aby sledoval zadanou trasu.
Sovětští námořníci nakládají bedny s troskami a dokumenty z letu 007 společnosti Korean Airlines na nákladní auto v rybářském přístavu Nevelsk na ostrově Sachalin. (26. září 1983)
Společným výchozím bodem většiny neoficiálních teorií je otázka, proč se letoun odchýlil od stanoveného kurzu, aniž by si toho zkušení piloti všimli, nebo aniž by je na omyl upozornily pozemní stanice. Někteří autoři z toho vyvozují, že boeing skutečně mohl být nějakým způsobem zapojen do akce americké armády, jejímž cílem bylo ověřit reakce sovětských protivzdušných sil. Vyskytla se rovněž konspirační teze, že letoun mohli omylem sestřelit sami Američané či Japonci.
Otázky však vyvolává nejenom jednání posádky korejského letadla, ale i sovětská verze o záměně za americký špionážní letoun typu RC-135, který se měl v oblasti pohybovat. Plukovník Osipovič, který letadlo sestřelil, totiž později uvedl, že stroj identifikoval jako boeing civilního typu s dvěma řadami oken. Rovněž řekl, že letoun měl zapnutá poziční světla, což by u výzvědného stroje na tajné misi bylo velmi neobvyklé.
Tragédie letu KAL 007 každopádně nebyla jediným případem, kdy ruské stíhačky zaútočily na jihokorejské civilní letadlo. Koncem dubna 1978 byl nedaleko Murmansku zasažen Boeing 707, jehož posádka se dopustila fatální navigační chyby. Pilotovi se naštěstí podařilo s poškozeným letadlem nouzově přistát a celá událost si tak vyžádala jen dva lidské životy.
