Vědci z NASA a Jet Propulsion Laboratory nyní dokázali, že celosvětové zásoby sladké vody prošly od roku 2002 dramatickými změnami. V oblastech Blízkého východu, severní Indie, severovýchodní Číny či okolí Kaspického moře způsobily masivní zemědělské závlahy a čerpání vody z velkých hloubek významné zhoršením dostupnosti vody.
Jay Famiglietti, jeden ze spoluautorů studie, říká, že na Zemi lze vymezit 34 kriticky ohrožených oblastí: „Nedostatek vody může být mnohem blíž, než si dnes myslíme.“
K mapování globálních trendů zásob sladké vody vědci poprvé použili takzvaná gravitační satelitní data za období 14 let. Zkoumalo se, zda během této doby vodní zdroje v jednotlivých oblastech rostly, nebo jich ubývalo. Vymezili čtrnáct regionů, kde za změnami stála především činnost člověka, a osm dalších, kde změny byly způsobeny hlavně proměnami klimatu.
Někde naopak hrozí záplavy
Nejvíce vody spotřebují farmáři pro závlahy. Vodních zdrojů silně ubylo hlavně v oblastech, kde se hodně zavlažuje, například na severu Indie. Dlouhodobá sucha v Kalifornii či na Blízkém východě vyčerpala zdroje podzemní vody. Vědci ale také vymezili oblasti, kde vody naopak významně přibylo (západ Brazílie, delta africké řeky Okavango, prérie Spojených států a Kanady) – ty zase mohou být náchylné k záplavám. Střední Evropu citovaná studie mezi mimořádně ohrožené oblasti neřadí.
„Nejrychleji se situace mění na ledovcích a v polárních oblastech. To ale není zrovna ta voda, která by se užívala při zavlažování nebo k pití,“ říká Matthew Rodell, vedoucí autorského týmu. Vědec odmítl sdělit, která z obydlených oblastí se zdá být nejblíže k „bodu nula“, a místo toho zdůraznil, že nejdůležitější je nyní dobrá správa vodních zdrojů. „Sucho může nastat skoro všude. Nejvíce zranitelné jsou ty oblasti, kde většina vody pochází z jediného zdroje.“
Podle Přemysla Štycha, vedoucího katedry aplikované geoinformatiky a kartografie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, je poměrně obtížné přesně vysledovat, co přesně se pod zemským povrchem odehrává. Uvedená metoda využívá velmi citlivých přístrojů umístěných na družicích, které podrobně měří změny zemského gravitačního pole a tím i změny rozložení zemské hmoty.
Z naměřených odchylek gravitačního pole následně vědci určují změny v podzemních zásobnících vody, dále též změny množství ledové pokrývky, ledovců, případně změny mořské hladiny. Pomocí počítačových modelů je možné vytvořit si představu o stavu a předpokládaných změnách v koloběhu vody i s ohledem na stále silněji projevující se klimatické změny.
