Rusko bylo po staletí tradičním spojencem a ochráncem Arménů v prostředí, kde žili obklopeni ne zrovna přátelskými tureckými či perskými sousedy. V roce 1828 bylo arménské území včleněno na základě Turkmančajské smlouvy mezi Persií a Ruskem do sestavy ruského impéria. Obvinění ze spolupráce Arménů s Rusy v bitvě u Šarikamiše posloužila Osmanské říši jako záminka ke genocidě, která stála životy 1,5 milionu Arménů.
Po bolševické revoluci si Arméni založili vlastní stát, ale v atmosféře neustálých výbojů a pogromů ze strany Ázerbájdžánců a Turků našli útočiště v sestavě Sovětského svazu. Po rozpadu komunistického impéria to byla Ruská federace, kdo pomohl Arménům vytvořit Náhorní Karabach jako separatistický stát. Koncepce vytváření separatistických enkláv byla strategií, kterou měli v Moskvě výtečně zmáknutou s cílem držet pod krkem rebelantské státy ve své zóně vlivu.
