Chlapec jménem Baltún se narodil v provincii Paktíja. Až do svých 15 let pásl kozy. Pak však jeho otec rozhodl, že půjde do místní náboženské školy. V ní Baltún strávil devět měsíců.
SMRT ČECHŮ V AFGHÁNISTÁNU: |
Jednoho dne se představený školy ptal, zda některý z chlapců dobrovolně půjde do Pákistánu, aby získal „vyšší vzdělání“. Rodina svolila, i když tušila, že chlapec se může stát sebevražedným atentátníkem.
Namístě pak Baltún procházel náročným tréninkem, zároveň také tvrdě fyzicky pracoval. Byl odříznutý od rodiny a čím dál tím více důvěřoval svému okolí a chtěl ho potěšit.
Mrtví čeští vojáci v Afghánistánu
‚Svatá práce‘
Říkali mu, že ukazovák na jeho pravé ruce je prstem Alláha. Slyšel, že sebevražednou vestu musí použít tak, aby se dostal do nebe. Po šesti měsících byl spolu s dalším chlapcem dovezen na místo, kde měli vykonat svou „svatou práci“. Bok po boku šli po ulici blízko jedné z amerických základen. Působili ale trochu nejistě, chvíli se také hádali. Proto si jich všiml hlídkující afghánský voják a chlapci nakonec skončili v nápravném středisku pro mladistvé v Kandaháru.
Takto loni v srpnu reportér listu The Guardian popsal osud mladého člověka, který měl za úkol zabíjet. Příběhy atentátníků sice nesou společné rysy, totožné ale nejsou. Obvykle se traduje, že jde o lidi z chudých oblastí, kteří nemají žádné vzdělání.
Ani to ale není nutně vždy pravda. Kupříkladu list The New York Times před lety psal o mladíkovi jménem Kuddus, který také procházel výcvikem na sebevražedného atentátníka. Pocházel přitom z rodiny obchodníka z pákistánského Péšáváru. Navíc vystudoval kvalitní soukromou školu.
PSALI JSME: |
Jeho úkolem bylo zabít guvernéra afghánské provincie Nangarhár. I on ale byl spolu s dalším druhem nakonec včas zastaven. Americkému deníku se pak svěřil mimo jiné s tím, že existují dva druhy bomb. Jedna má tlačítko, druhá zase pojistku, jaká se používá třeba u granátu. Tento mladík byl zpětně nakonec rád, že svůj úkol nesplnil. Protiamerické nálady mu ale zůstaly. „Stále věřím v džihád proti USA,“ říkal.
Výcvikové tábory se v Pákistánu, který také trápí četné sebevražedné útoky, obvykle nacházejí v oblastech, nad nimiž nemá vláda kontrolu. Věk atentátníků se pohybuje zhruba od sedmi do 40 let. Účastníci výcviku se obvykle dělí do dvou skupin–mladší od sedmi do 15 let, starší se pak rekrutují z věkové kategorie 16 let a výš.
Ne všichni účastníci však musejí nakonec skončit jako sebevražední atentátníci. Podle analýzy protiteroristického centra americké vojenské akademie West Point mohou výcvik opustit. Kde skončí těla těch, kterým se mise povede? Deník The New York Times v minulosti popsal případ, kdy ostatky útočníků spočinuly ve skromných hrobech. V Kábulu se jejich pohřeb údajně konal na utajeném místě v utajovaném čase.
Televizní kampaň
Afghánské ministerstvo obrany před lety vedlo televizní kampaň proti sebevražedným atentátům. V jednom ze spotů vystupoval duchovní, který přijel dohlížet na pohřeb. Když se dozvěděl, že mrtvým je sebevražedný atentátník, tak jen pokynul rukou a s pohrdlivým nádechem prohlásil: „Nebudeme se modlit za někoho, kdo zabil sám sebe. Jsme muslimové a islám nikomu nedovoluje prolévat svou krev či krev vlastních bratrů.“ Toto ale není jednotná interpretace. Četné příběhy ukazují, že někteří lidé atentátníky považují za mučedníky.
