Pákistánská armáda zavelela o víkendu k mohutné ofenzivě, ale s mizerným výsledkem – bojovou linii zaplavily statisíce uprchlíků, kteří se stávají terčem útoků z obou stran.
Radikálové z Talibanu podnikají do oblastí za hranicemi své bašty v údolí Svát nájezdy čím dál častěji. Následně se stahují, ale zase se vracejí a pokračují dál do vnitrozemí. Svým způsobem si dělají, co chtějí. V zahraničí, hlavně pak ve Spojených státech, rostou obavy z toho, co by následovalo, kdyby Taliban nakonec opravdu dobyl Islámábád. Pákistán je totiž jednou ze zemí, které disponují nukleární zbraní.
Vládní ofenziva začala minulý čtvrtek, v době, kdy byl pákistánský prezident Asíf Alí Zardárí ve Spojených státech. Američané na něj tlačí, aby se Talibanu rázně postavil. Zardárí má ale podle všeho k dispozici neschopnou armádu.
Už jen fakt, že vzdala boj s Talibanem o údolí Svát (vyměnila s radikály klid zbraní za to, že bude v oblasti zaveden islamistický zákon šaría), nesvědčil o tom, že má vláda situaci v zemi pod kontrolou. Když se pak před několika týdny Taliban zmocnil i oblastí za hranicemi Svátu, zavládla panika.
Vláda se od té doby snaží Taliban zatlačit zpátky, ale bez výraznějších úspěchů.
V sobotu a v neděli sice nad údolí Svát poslala vrtulníky a bombardéry, nálety si však vyžádaly řadu obětí z řad civilistů. „Bylo to spíš zoufalství,“ vyjádřil se nejmenovaný expert z Pentagonu. Jeho slova potvrzují i znalci místních poměrů, kteří kladou neúspěch za vinu velení armády – pro generály je prý přednější hrozba pákistánsko-indického konfliktu (zlí jazykové dokonce tvrdí, že s Talibanem počítají pro případ, že by k válce s Indií skutečně došlo).
Většina Pákistánců ofenzivu schvaluje, jestli však bude přibývat obětí z řad civilistů, můžou snadno změnit názor, varují experti. A právě to se teď děje. „Je to složité, čelíme regulérní guerilové válce,“ vymlouval se premiér Júsuf Ráza Gílání.
Radikálové z Talibanu podnikají do oblastí za hranicemi své bašty v údolí Svát nájezdy čím dál častěji. Následně se stahují, ale zase se vracejí a pokračují dál do vnitrozemí. Svým způsobem si dělají, co chtějí. V zahraničí, hlavně pak ve Spojených státech, rostou obavy z toho, co by následovalo, kdyby Taliban nakonec opravdu dobyl Islámábád. Pákistán je totiž jednou ze zemí, které disponují nukleární zbraní.
Vládní ofenziva začala minulý čtvrtek, v době, kdy byl pákistánský prezident Asíf Alí Zardárí ve Spojených státech. Američané na něj tlačí, aby se Talibanu rázně postavil. Zardárí má ale podle všeho k dispozici neschopnou armádu.
Už jen fakt, že vzdala boj s Talibanem o údolí Svát (vyměnila s radikály klid zbraní za to, že bude v oblasti zaveden islamistický zákon šaría), nesvědčil o tom, že má vláda situaci v zemi pod kontrolou. Když se pak před několika týdny Taliban zmocnil i oblastí za hranicemi Svátu, zavládla panika.
Vláda se od té doby snaží Taliban zatlačit zpátky, ale bez výraznějších úspěchů.
V sobotu a v neděli sice nad údolí Svát poslala vrtulníky a bombardéry, nálety si však vyžádaly řadu obětí z řad civilistů. „Bylo to spíš zoufalství,“ vyjádřil se nejmenovaný expert z Pentagonu. Jeho slova potvrzují i znalci místních poměrů, kteří kladou neúspěch za vinu velení armády – pro generály je prý přednější hrozba pákistánsko-indického konfliktu (zlí jazykové dokonce tvrdí, že s Talibanem počítají pro případ, že by k válce s Indií skutečně došlo).
Většina Pákistánců ofenzivu schvaluje, jestli však bude přibývat obětí z řad civilistů, můžou snadno změnit názor, varují experti. A právě to se teď děje. „Je to složité, čelíme regulérní guerilové válce,“ vymlouval se premiér Júsuf Ráza Gílání.
