„Bylo to ve stejné době, jako když Hitler zahájil útok na SSSR,“ líčí Saša, kterého první den ruské invaze na Ukrajinu probudilo po čtvrté hodině ráno bombardování. Podle směru úderů usoudil, že Moskva útočí na letiště v Hostomelu, vzdálené jen několik kilometrů od jeho kyjevského bytu.
„Manželce a dvěma synům jsem řekl, ať se hned sbalí,“ říká s tím, že poté s nimi autem zamířil do Polska. Jakmile však byla jeho rodina v bezpečí, vrátil se do ukrajinské metropole bojovat. „Kdybych to neudělal, nemohl bych se svým synům podívat do očí,“ popsal Saša listu The Times.
Jako záložník věděl, co ho čeká. Po návratu nafasoval maskáče, neprůstřelnou vestu a kalašnikov. Ve výbavě nechyběla ani munice, ochranné brýle, černá kukla, vystřelovací nůž či lékárnička. Armáda ho přiřadila k jednotce dvanácti mužů – směsici profesionálních vojáků, záložníků a dvou někdejších příslušníků francouzské cizinecké legie.
 |
„Některé jsem znal, jiné jsem viděl poprvé. Ale teď si všichni stoprocentně důvěřujeme,“ líčí Saša, podle kterého má každý z mužů v jednotce svou specializaci. On působí jako odstřelovač. Vypadají jako běžná ukrajinská jednotka, mají však zvláštní úkol. „Zabíjíme padouchy,“ vypráví Saša.
Rozeznat sabotéry od civilistů je obtížné
Zanedlouho mu bude čtyřicet a v dobách míru pracoval jako manažer pro stavební firmu. Nyní má se svou jednotkou za úkol nalezení a zadržení ruských sabotérů, kteří se snaží infiltrovat za ukrajinské linie. „Tito lidé mohou klást nástražná zařízení, označovat cíle pro dělostřelectvo, umisťovat kamery či útočit na kontrolní stanoviště,“ podotýká.
Někteří ruští sabotéři mohou mít podle západních médií za úkol zabít ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského i další představitele státu.
Sašovi a jeho týmu identifikaci podezřelých usnadňuje noční zákaz vycházení v metropoli. I po setmění však po cestách nevyhnutelně jezdí řada běžných Ukrajinců. „Samozřejmě nestřílíme na každé auto. Zastavíme ho, zkontrolujeme doklady, poslechneme si vysvětlení, v případě zranění nabídneme pomoc,“ líčí Saša, podle kterého je to velmi stresující práce.
„Sabotéři chodí v běžném oblečení. Je těžké je rozeznat od civilistů. My mluvíme rusky, oni mluví rusky. Bylo by jednodušší, kdyby nás napadl Tálibán,“ žertuje. Ruští vojáci jsou známí také tím, že se v rámci svých operací převlékají do uniforem ukrajinské armády či policie.
Sašova jednotka nedávno obdržela informaci o skupině sabotérů v autě. Znala poznávací značku i barvu vozu, ale nevěděla, kolik má čekat lidí. Když auto zastavili, uvnitř seděli tři mladíci. „Jeden z členů týmu uviděl zbraně a začal křičet, spustili jsme palbu a zabili jsme je,“ říká Saša.
Jeho jednotka u všech mužů našla kromě zbraní také mobilní telefony s ruskými čísly. Těla si odvezla ukrajinská vojenská rozvědka.
„Nic už nebude stejné, do smrti s tím budu žít“
Operace Sašu hluboce zasáhla. „Je nemožné vrátit se do normálního duševního stavu. Nikdy předtím jsem nikoho nezabil,“ popsal své rozpoložení s tím, že ačkoli má při službě strach, více než o sebe se obává o svou rodinu.
„Nebojím se zemřít. Nenávidím Rusy, protože ze mě udělali vraha. Pořád před sebou vidím tváře zabitých v autě. Nikdy v životě jsem si nemyslel, že budu něco takového dělat. Jsem věřící člověk. Vím, že lidé by se neměli zabíjet. Ale donutili mě. A kvůli nim s tím musím po zbytek života žít,“ říká.
„Je mi jich líto. Ale s každým Rusem, kterého zabijeme, je jich v naší zemi méně. Budu bojovat až do konce,“ řekl The Times. Válka podle něj bude trvat nejméně půl roku. „Udělají vše, co jim Putin řekne. Mají zbraně a je jich 150 milionů. Může poslat na smrt tolik lidí, kolik chce,“ uzavírá.
Rusko počátkem týdne oznámilo, že výrazně omezí své vojenské aktivity v okolí Kyjeva a také Černihivu na severu země. Velení ukrajinské armády poté uvedlo, že zaznamenalo stahování některých jednotek z Kyjevské a Černihivské oblasti směrem do Běloruska, hromadný odchod však dosud nenastal. Kyjev i jeho západní spojenci se obávají, že cílem Ruska může být rozhodující ofenziva na východě Ukrajiny.
