„Díky bohu za poštu. Rozváží důchod i když je ostřelují,“ říká dvaasedmdesátiletá penzistka Zejnada Alexandrová, zatímco před svým domem v Bachmutu na východní Ukrajině vyhlíží poštovní dodávku. Žena chodí o holi a ze svého obydlí vychází jen zřídka.
Ve městech, kde jsou obchody zavřené a většina lidí kvůli válce odešla, může být poštovní služba pro ty, kdo zůstali, posledním spojením s vnějším světem. Penzi na Ukrajině dostává v hotovosti domů kolem tři a půl milionů důchodců. A poštovní doručovatelé jsou pro ně hrdinové.
Jednou z nich je Olga Simonenková, která doručuje důchod i paní Alexandrové. „Nejsem žádná hrdinka. Je to normální,“ myslí si.
Ve žlutobílém Citroënu Berlingo brázdí společně se svým řidičem Dmitrijem Delim rozbité silnice v okolí města Kramatorsk na severu Doněcké oblasti. Společně se pohybují nedaleko měnící se frontové linie, aby lidem doručovali psaní, léky, potraviny a penze.
Některé dny jsou klidnější, jiné nahánějí hrůzu. „V červnu jsme byli ostřelováni. Zachránilo nám život, že jsme měli zpoždění. Ve chvílích jako je tato ale musí každý dělat svou práci,“ míní Simonenková. Řidič Deli s ní souhlasí. „I když dojde k těžkému ostřelování, musíme tam jít, abychom jim dali penze. Nikdo další to za nás neudělá,“ myslí si.
„Nejezdí tu žádné autobusy, takže jsme velmi vděční, že přivezou penzi až k nám domů. Proslýchalo se, že přestanou, a my jsme měli velké obavy,“ líčí důchodce Nikolaj, jehož dům je jednou ze zastávek na cestě poštovní dvojice.
„Ať se stane cokoliv, jdu do práce“
Pošta v Bachmutu musela kvůli intenzitě bojů během léta uzavřít a dodávky se nyní podle listu The Telegraph realizují z Kramatorsku. „Nikdy jsem si nepředstavoval, že moje práce bude hrát roli v první linii,“ líčí místní poštmistr Konstantin Čepizubov. „Ale ať se stane cokoli, každý den jdu práce,“ líčí.
Polovina jeho zaměstnanců už z města odešla, stejně jako většina předválečných obyvatel. Na centrální poště je ale rušněji než dřív.
„Nabízíme teď spoustu služeb, uvedl Čepizubov s tím, že poté, co zavřela většina zdejších obchodů a bank, přijímá pošta platby za energie a další účty, prodává kredit do telefonů a dodává dotované potraviny i ohřívače.
„Frontová linie uzavírá další pobočky, takže naši zaměstnanci neustále nabírají nové trasy,“ říká Čepizubov. Jediné místo, kam Ukrajinská národní pošta (zkráceně Ukrpošta) nedoručuje, jsou Ruskem ovládaná území.
„Nepracujeme s rubly, zrádci a okupanty,“ uvedla pošta ve svém prohlášení. Jakmile však ukrajinská armáda okupované oblasti osvobodila, jako například místa v Charkovské oblasti, poštovní pracovníci jsou podle The Telegraphu mezi prvními státními zaměstnanci, kteří se sem vrátili.
Poštovní auta na cestě do osvobození Balaklije:
поштовий батальйон мчить у Балаклію https://t.co/G8kbVh2Isj
Minulý týden obdrželo několik set důchodců své penze poté, co zde pošta obnovila svou činnost v osvobozených městech Lyman, Svjatohirsk a Jarova. „Je pro nás ctí být prvními, kdo tam po naší armádě a zdravotnících obnoví práci,“ uvedl šéf Ukrpošty Igor Smelyansky.
