Unesená dívka se dostala na svobodu po osmi letech

Dívku zanedbaného vzhledu objevila na své zahradě jedna ze sousedek, idetifikovala se jako Natascha Kampuschová. Desetiletá dívka tohoto jména byla v březnu 1998 unesena při cestě do školy. Totožnost dlouho pohřešované dívky už potvrdili při přímém setkání její rodiče, kriminalisté ji ale ještě ověřují na základě vzorků DNA. Výsledek testů má být k dispozici v nejbližších hodinách. Podle vyšetřovatelů je ale stále pravděpodobnější, že jde skutečně o Kampuschovou.

Kampuschovou držel celých osm let v zajetí v úkrytu pod garáží čtyřiačtyřicetiletý zpravodajský technik Wolfgang P. Ještě před příchodem policie do domu se mu podařilo uprchnout v automobilu, po kterém policisté intenzivně pátrali. Únosce nakonec spáchal sebevraždu, když se ve středu večer vrhl pod rychlík na Severním nádraží ve vídeňské čtvrti Leopoldstadt. Identifikován byl podle vzhledu, kromě toho měl prý u sebe klíčky od auta, jímž prchal a které policisté nalezli zaparkované v podzemních garážích ve Vídni. Totožnost sebevraha mají ještě potvrdit testy DNA.

Pravděpodobnou Nataschu Kampuschovou převezli vyšetřovatelé na "bezpečné
místo". Tam byla podrobena prvním výslechům členy speciálně ustavené vyšetřovací komise, je jí poskytována lékařská péče i pomoc psychologů. "Mladé ženě se daří přiměřeně okolnostem," řekl na středeční večerní tiskové konferenci ředitel Spolkového kriminálního úřadu (BKA) Herwig Haidinger. Z prvních výpovědí dívky prý vyšetřovatelé zatím nezískali žádný náznak sexuálního zneužívání. Jak ale řekl agentuře APA Erich Zwettler z BKA, trpí osvobozená žena "silným stockholmským syndromem". Jde o určitý paradox v chování, kdy si zajatci vytvářejí sympatie vůči svým únoscům. Poprvé byl tento syndrom popsán u rukojmích bankovních lupičů, kteří v roce 1973 přepadli banku v centru Stockholmu.

V průběhu vyšetřování stále jasněji vychází najevo, že únosce Kampuschovou
po celou dobu zajetí neizoloval dokonale od okolního světa. Svědci vypověděli, že mladou ženu tu a tam vídali. Očividně však nikdy nepožádala o pomoc. V prvních letech zajetí Natascha nikdy nebyla mimo dům. V poslední době prý ale se svým věznitelem občas chodila dokonce na nákup, byla ale natolik zastrašená, že se nikdy neodvážila od něj hnout ani na metr. Podle Gerharda Reischera z ředitelství dolnorakouské kriminální policie byla pravděpodobně až do konce vystavena psychickému násilí. "Především v prvních letech svého zajetí musela asi dívka leccos vytrpět," soudí Reischer.

Policie ve středu prohledala dům, v němž byla dívka držena, i dům únoscovy matky ve Vídni. Na vídeňské adrese byl zaregistrován vůz, červené BMW, jímž pachatel podle Kampuschové ujel. K domu ve Strasshofu v okrese Gänserdorf se policisté přibližovali velmi obezřetně, protože se obávali případných nastražených trhavin. Kampuschová
totiž řekla, že její věznitel podle vlastních slov spí na granátech, což jí očividně namlouval, aby ji zastrašil. Žádné výbušniny ale nebyly v domě nalezeny a také elektronické zabezpečovací zařízení byly povětšinou atrapy. "Cela", v níž byla Kampuschová držena, se nacházela v garáži, v montážní jámě o rozměrech čtyři krát tři metry, upřesnil Reischer . Zhruba polovina tohoto prostoru byla oddělena zdí, v níž byl průchod 50 na 50 centimetrů. Ten byl zastavěn těžkým, zvukotěsným trezorem pokaždé, když pachatel nebyl v domě. V "cele" o výšce 1,6 metru našli kriminalisté sklápěcí lůžko a police s dětskými knížkami až po současnou literaturu.