Ruští představitelé vyvíjejí na Izrael tlak, aby se vyzbrojování Ukrajiny, a to zejména prostředky protivzdušné obrany, vyhnul. Ve středu izraelský ministr obrany Ganc sice přislíbil humanitární i zdravotnickou pomoc, vyzbrojování Ukrajiny však zavrhl.
Izraelský obranný establishment nyní omlouvá své rozhodnutí tím, že potřebuje ruskou spolupráci, aby si zajistil volnou ruku k bombardování dodávek zbraní ze Sýrie směřujících k Hizballáhu.
Liel, který strávil více než třicet let v izraelských zahraničních službách, však toto rozhodnutí označil v rozhovoru s Foreign Policy za „zradu západních spojenců“.
Nejedná se však pouze o jedno rozhodnutí z posledních dnů. Podle Liela je rozhodování Izraele v souvislosti s válkou na Ukrajině velmi sobecké už od jejího začátku.
„Izrael se dívá pouze na svůj vlastní úhel pohledu, a činí rozhodnutí v zájmu svého vlastního prospěchu. Na začátku to byly úvahy týkající se Sýrie. Pak to byly ohledy na židovskou komunitu v Rusku, a poté ohledy na jadernou dohodu s Íránem.“
Většina izraelské veřejnosti dle jeho slov sice podporuje Ukrajinu, ale politici jsou právě pod tlakem bezpečnostního establishmentu, který učinil dominantním hlediskem Izraele vzdušnou převahu v Sýrii.
„Když v červenci převzal funkci premiéra po Naftalim Bennettovi Ja’ir Lapid, zaujal morálnější přístup a provedl drobné změny, především dodal přilby a drobné obranné vybavení, což Rusy rozzlobilo. Uvidíme, co Lapid udělá, pokud vyhraje volby 1. listopadu. Tato otázka je v Izraeli kontroverzní,“ vysvětlil Liel.
Izraelská politika se neřídí morálkou
Jedním z problémů podle Liela je, že tamní bezpečnostní instituce mají v této věci příliš velké slovo. „Chybí nám nadhled, který by upřesnil, že jsme součástí Západu a že součástí Západu zůstaneme. Měli bychom být loajální k západnímu táboru a přispívat k jeho snahám. Vojenští vůdci vidí věci z velmi úzké vojenské perspektivy, ale politici by měli mít širší a pružnější pohled,“ myslí si bývalý generální ředitel izraelského ministerstva.
Ve věcech rozhodování nejen v dodávkách zbraní, ale celé pomoci Ukrajině, často politici argumentují i morálkou. V izraelské politice to však podle Liela chodí jinak.
„V izraelské zahraniční politice, do níž jsem byl po desetiletí zapojen, nebyly morální ohledy nikdy na prvním místě, naopak byly vždy druhořadé. Pokud vůbec existovaly. V konfliktu na Ukrajině tomu není jinak. Izrael staví své zájmy na první místo,“ řekl. „Jistě, Izrael chce, aby se jeho letadla bombardující v Sýrii vrátila v pořádku. Ale když vidíte, kam se svět ubírá, jedná se o zcela marginální úvahu. Je to izraelská chyba a doufám, že nás v budoucnu nebude stát život,“ dodal Liel.
Pokud válka skončí tak, že Západ bude mít navrch, všichni si pak podle něj budou pamatovat, že Izrael se na tomto úsilí odmítl podílet. „Ve skutečnosti touto politikou Západ zrazujeme,“ dodal.
Z krátkodobého hlediska je to podle izraelského diplomata úspěšná politika. „Ale pokud přemýšlíte i do budoucnosti, je to chyba z morálního a také z reálpolitického hlediska,“ doplnil Liel svou úvahu.
Naše zbraně mohou zvrátit průběh války
Jaký dopad by ale mělo, kdyby Izrael změnil svůj názor a začal Ukrajině zbraně dodávat? I kdyby se země rozhodla dodávat „pouze“ obranné zbraně, mohlo by to dle Liela válku rozhodnout.
„Naše zbraně jsou mnohem sofistikovanější než kupříkladu ty íránské, které používají Rusové. Jsme vojenská mocnost a každý to ví – Ukrajinci i Rusové. Válka je momentálně v takové fázi, že masivní izraelské dodávky a prodeje mohou určit její budoucnost.“
„Možná si naši politici myslí, že rozhodování o výsledku této války je příliš velké na to, aby si kvůli němu vzali na svá bedra budoucí vztahy s Ruskem, schopnost Ruska spolupracovat s Íránem a to, že Rusko oplývá jaderným arzenálem. Přesto si myslím, že z morálního hlediska bychom o tom rozhodnout měli,“ řekl.
Na argument, že mnohé země by mohli srovnávat ruskou okupaci na Ukrajině s izraelskou okupací na Západním břehu Jordánu, taktéž reagoval jednoznačně. „Okupace Západního břehu Jordánu je nemorální, a taktéž ruský útok je nemorální. Myslím, že naše vláda se mýlí ve svém postoji k oběma těmto konfliktům,“ dodal.
Za mnohé vděčíme USA, přesto mlčíme
Podle Liela je spojení se Západem důležité i z hlediska historických událostí. „Za vše, co máme, vděčíme Spojeným státům. Důvodem, proč můžeme říci, že jsme vyhráli válku s Palestinci, je to, že se USA do značné míry postavily na naši stranu, zejména v období republikánů a Trumpa,“ uvedl.
„Myslím, že naše odmítnutí žádostí USA o pomoc Ukrajině nás může stát mnoho,“ řekl Liel a dodal, že Izrael je až moc sebevědomý – myslí si, že USA se proti němu nikdy neodváží podniknout žádné kroky.
Otázkou tak zůstává, zda Izrael současným jednáním nepodkopává svou vlastní identifikaci jako státu demokratického a prozápadního.
„Izrael o sobě vždy tvrdí, že je demokratickým zřízením. Vláda vždy prohlašuje, že jsme jediná demokracie na Blízkém východě, a že jsme součástí Západu. Ve skutečnosti však demokracií nejsme, když okupujeme jiný stát, a dalšímu okupovanému nepomůžeme. Součástí Západu jsme jen tehdy, když se nám to hodí. A tomto případě nám to nevyhovuje, protože chceme zůstat v dobrých vztazích s Ruskem a nechceme nic riskovat,“ řekl Liel.
„Chovat se jako součást Západu pouze tehdy, když se nám to hodí, a říkat, že jsme jeho součástí, je krajně nemorální. Stejně tak je nemorální nechat USA a Evropu s břemenem této války samotné. Stojíme stranou a koukáme, jak to celé skončí, abychom se teprve poté mohli rozhodnout, co uděláme,“ uzavřel Alon Liel.
