Olga Lopatkinová nervózně přecházela po sklepě jako uvězněné zvíře. O svých šesti adoptovaných dětech, už déle než týden uvázlých v ukrajinském Mariupolu, neměla žádné zprávy a nevěděla, co si počít. Její rodina se setkala s jedním z nejpalčivějších problémů vyvolaných válkou na Ukrajině: snahou Ruska zmocnit se ukrajinských sirotků s cílem vychovávat je jako Rusy, píše agentura AP.
Novináři agentury zjistili, že tato ruská strategie je v plném proudu. Rusko sice tvrdí, že mnoho z těchto dětí nemá rodiče nebo opatrovníky, nebo že se s nimi úřady nedokáží spojit.
Podle zjištění agentury však úředníci deportují ukrajinské děti do Ruska nebo na separatisty ovládaná území bez jejich souhlasu. Lžou jim, že je jejich rodiče nechtějí, začleňují je do ruských rodin a udělují jim občanství Ruské federace.
AP uvádí, že její rozsáhlá investigace sleduje i ty ukrajinské děti, které už v Rusku žijí a vyrůstají. Zakládá se na desítkách rozhovorů s rodiči, dětmi a úředníky na Ukrajině a v Rusku, na e-mailové i papírové korespondenci, na ruských dokumentech i zprávách v ruských oficiálních médiích.
Vychovávat děti zavlečené z válkou zasažené země v jiné zemi nebo kultuře může být jedním z kritérií genocidy, pokusu vymazat identitu celého národa. Takovou politiku někteří úzce spojují s ruským prezidentem Vladimirem Putinem.
„Nejde o nic, co by se odehrávalo bez rozmýšlení na bojišti,“ řekl Stephen Rapp, bývalý zmocněnec Spojených států pro válečné zločiny, který radí Ukrajincům s vyšetřováním zločinů páchaných Ruskem.
„Právo na život a štěstí“
Rusko zakazuje adopci dětí ze zahraničí, letos v květnu ale Putin podepsal dekret o urychleném udělování ruského občanství ukrajinským dětem bez rodičovské péče.
Rusko připravilo registr ruských rodin, které by byly pro ukrajinské děti vhodné, a nabízí jim nemalou finanční podporu. Ruská státní televize vysílá, jak úředníci slavnostně předávají ukrajinským dětem ruské doklady. Kolika dětí se to týká, není jasné. Podle ukrajinských úřadů bylo do Ruska deportováno skoro 8 000 dětí.
Rusko celkové počty nezveřejnilo. V březnu ruská dětská ombudsmanka Maria Lvová-Bělová uvedla, že v Rusku je tisíc dětí z Ukrajiny. Od té doby jich tam mnoho přibylo, jen začátkem října to zřejmě bylo dalších 230. Sama Lvová-Belová, která je na sankčním seznamu Spojených států, EU, Kanady a Austrálie, se ujala teenagera z Mariupolu. Rusko podle její kanceláře „pomáhá dětem udržet si právo na život v míru a na štěstí“.
Jedna profesionální pěstounka z Moskvy uvedla, že jí zavolal místní sociální úřad, aby se ujala ukrajinských dětí. V péči má už šest ruských dětí, k nim přibrala tři děti z Mariupolu. Soud jí svěřil děti do péče a nyní jsou z nich občané Ruska.
Měly na výběr mezi adopcí ruskou rodinou nebo ruským sirotčincem. Patnáctiletá dívka říká, že se těší na nový život v Rusku. Částečně kvůli tomu, že její škola v Mariupolu byla terčem bombardování a jedna její spolužačka zemřela, částečně kvůli tomu, že všichni někam odjeli.
Návrat
Osvojené děti Olgy Lopatkinové se celé dny krčily ve sklepě v letovisku, kde byly na prázdninách. Sedmnáctiletý Tymofij hlídal mladší sourozence, z nichž tři mají chronická onemocnění nebo postižení.
S Lopatkinovou ztratily kontakt, když ve městě vypadly dodávky elektrického proudu. Ze sklepa se je podařilo vyvést jistému mariupolskému lékaři, ale proruské jednotky na kontrolním stanovišti jim neumožnily odejít. Skončily pak v nemocnici v separatistické Doněcké lidové republice (DNR). Když se Tymofijovi konečně podařilo s matkou navázat kontakt, byla už v zahraničí. Zuřil.
Chvíli trvalo, než se Lopatkinové podařilo vysvětlit mu, co se stalo. Pro tuto učitelku hudební a výtvarné výchovy, která v dospívání přišla o matku a během bojů v roce 2014 i o domov, byla situace s dětmi, to nejhorší, co zažila.
Když začala ruská invaze na Ukrajinu, vydat se z Vuhledaru do 100 kilometrů vzdáleného Mariupolu bylo smrtelně nebezpečné. Její 18letá biologická dcera Rada uvázla se strýcem u Charkova, který se tou dobou také nacházel blízko fronty. Když se bombardování přiblížilo, rozhodla se Lopatkinová odejít do zahraničí. S dcerou se dostala do Francie. Kvůli svým adoptovaným dětem naléhala na ukrajinské i ruské úřady, obrátila se na aktivisty.
Úředníci v DNR jí řekli, že jí děti vydají, pokud si pro ně přijede přes Rusko. Měla obavy, že jde o léčku a odmítla. Pak ale přišel průlom. Úřady v separatistické republice dovolily jedné dobrovolnici, aby děti Lopatkinové vyzvedla. Když se konečně dostaly do Francie, Tymofijovi se ulevilo. „Mámo, to už stačí, teď se ujmi velení ty, já jsem zase dítě,“ řekl Lopatkinové.
