Když se v Rakousku o něčem řekne, že to je „posekaná louka“ (“A g’mahte Wiesn“), dává se tím najevo, že něco je už dávno rozhodnuto. Například letošní prezidentské volby. Dosavadní prezident, Alexander Van der Bellen, byl považován za favorita na vítězství dokonce již v prvním kole.
Rakušané volili prezidenta, ve funkci bude pokračovat Van der Bellen |
Přesto zněla pár dní před volbami z prezidentova okolí sugestivní varování, aby lidé volby nepodceňovali a nemysleli si, že je už rozhodnuto. „O volební neděli jsou největšími nepřáteli pohodlnost a gauč. Ten gauč mě děsí o něco víc,“ řekl Van der Bellen v pátek na poslední akci své kampaně. A také, že „louka ještě zdaleka není posekaná“. Jeho příznivci přišli do haly ve vídeňské čtvrti St. Marx. Prezidenta zde podpořila řada veřejně známých osobností. Další poslali videoposelství, jako někdejší kalifornský guvernér s rakouskými kořeny Arnold Schwarzenegger. „Můj hlas má Saša jistý,“ prohlásil s americkým přízvukem.
Do televizních debat nechodil, mítinky omezil. Současný rakouský prezident je jasným favoritem voleb |
Jinak se tu skloňují hlavně dvě slova: „stabilita“ a „jasnost“. Obojí podle nich symbolizuje Van der Bellen, přičemž jasností se myslí, aby bylo o znovuzvolení rozhodnuto už v neděli.
„Zelení? Nejzbytečnější strana na světě“
Téměř ve stejnou dobu, jen o několik kilometrů dál, se rozjíždí závěrečná předvolební akce pravicových Svobodných (FPÖ) v desátém vídeňském obvodě Favoriten. Kdysi tradiční dělnická čtvrť je dnes známá tím, že se v ní soustřeďuje turecká a kurdská komunita, vzájemné potyčky nejsou výjimkou. Dramaturgie akce na zdejším náměstí Viktora Adlera je zaběhnutá. Na pódiu se o hudební doprovod stará skupina Johna Ottiho, která už léta doprovází FPÖ. Publikum baví vlastní tvorbou ve stylu německého šlágru, některé texty mají silnou vlasteneckou notu. Posluchači je za ty roky dobře znají, a tak si pozpěvují, případně mávají do rytmu.
Daleko za Van der Bellenem skončil Walter Rosenkranz. Na snímku jeho mítink ve Vídni.
Prezidentský kandidát FPÖ, jeden ze tří rakouských ombudsmanů Walter Rosenkranz, se hned na úvod pustí do Zelených, kteří jsou součástí celostátní vlády. Je to sázka na jistotu, každá pointa vyvolá potlesk tisícovky posluchačů. Postupně vytáhne celý repertoár témat, který má ukázat, jak moc žijí Zelení v jiné realitě. Zmiňuje omezování aut ve prospěch cyklistů či politickou korektnost, označí je za „nejzbytečnější stranu na světě“. Jejich bývalému předsedovi Van der Bellenovi přeje, „ať si užije důchodu“.
Dále slibuje, že jako prezident bude bojovat za zájmy Rakouska a jeho občanů. Pokud se prý bude EU dál vyvíjet špatným směrem, bude pro vystoupení. Pak se na chvilku významně odmlčí a dodá: „Já si ale myslím, že tak daleko to nedojde, protože EU se předtím zhroutí sama,“ dodává za bujarého potlesku přihlížejících.
Kousek od pódia je stánek, kde FPÖ rozdává suvenýry: propisky, zapalovače, samolepky. Největší zájem je ovšem o nafukovací balonky s logem strany. Frontu na ně stojí skoro výlučně děti, které jsou na první pohled nerakouského původu. S nimi tam postávají i jejich matky v hidžábech. Nevadí jim, že ani ne o dva metry dál zní varování před ohrožením rakouské identity.
Když po více než dvou hodinách zazní hymna, je u publika hned vidět, kdo kam patří: Zatímco starší bílí muži v kožených nebo riflových bundách zpívají z plných plic, snědí mladíci ve značkových teplákových soupravách mlčí. Ale zase mají v ruce balonek s logem rakouské FPÖ.
