Míč je na straně Západu, řekl Putin v projevu k národu. Na otázku, jestli Rusko napadne Ukrajinu, neodpověděl |
Odpověď na otázku, zda je takovéto nebezpečí reálné, zná v danou chvíli zřejmě pouze ruský prezident Vladimir Putin. Pro vnější pozorovatele přitom nebyly signály přicházející v posledních týdnech z Kremlu vždy úplně srozumitelné a čitelné. Na straně jedné dosáhl počet vojáků v blízkosti Ukrajiny až nějakých 175 tisíc, takže se mohlo zdát, že útok je na spadnutí. Západ odpověděl varováními před novými sankcemi, což ovšem s Moskvou ani nehnulo. Naopak, reakce Západu označila za „provokaci NATO s cílem vyvolat válku“.
Těsně před Vánocemi ovšem najednou ruská strana určité množství vojáků stáhla. Jak zároveň ukázaly záběry amerických družic, pravděpodobně se ale nevrátili do svých původních základen v ruském vnitrozemí.
Kromě toho ale začalo Rusko s největší pravděpodobností budovat v blízkosti hranic s Ukrajinou sklady zbraní. Navíc spustilo na své západní hranici sérii nových armádních cvičení. Při nich mělo jít například o nácvik obrany před leteckým útokem.
S příchodem nového roku nicméně mají přijít ke slovu diplomaté. Včera bylo oznámeno, že 10. ledna se v Ženevě sejdou zástupci Ruska a USA, aby jednali o situaci na ukrajinské hranici.
O dva dny později budou spolu hovořit i Severoatlantická aliance (NATO) a Rusko. V obou případech přitom půjde o nastavení budoucích vztahů Ruska a Západu. Prezident Putin zformuloval v polovině prosince několik požadavků. Pokud by na ně protistrana přistoupila, znamenaly by uznání jakési „vlivové zóny Ruska“ podobné té, jaká existovala v dobách Sovětského svazu. Do budoucna by tak mělo být podle Putinových představ nemožné rozšířit NATO o další státy postsovětského prostoru, včetně Ukrajiny nebo Gruzie. Moskva si nárokuje i právo spoluovlivňovat, kolik vojáků může mít NATO na svém východním křídle čili v Pobaltí nebo v Polsku.
Kromě toho chce Moskva získat od Západu příslib, že omezí budoucí vojenská cvičení na dohled ruských hranic.
Podle ruského nestátního sociologického institutu Levada, který má už řadu let nálepku „zahraničního agenta“, považuje 36 procent Rusů válku s Ukrajinou za pravděpodobnou, zatímco 38 procent za málo pravděpodobnou.
MACHÁČEK: Putin má zatím navrch. Ruská ‚výroba krizí‘ představuje nejen pro americkou politiku velký problém |
Podle ředitele institutu, sociologa Lva Gudkova, který dlouhodobě sleduje nálady ve společnosti, se obavy z možného ozbrojeného konfliktu s Ukrajinou zvýšily. Zároveň ale podle něj zjištěná čísla naznačují, že ruská veřejnost je již unavená ze soustavné protizápadní a protiukrajinské propagandy, jíž je zahrnována nejpozději od roku 2014, kdy Rusko anektovalo Krymský poloostrov.
Ruské nacionalistické kruhy se ovšem snaží o opak. „Jsi ochotný vzdát se iPhonu ve prospěch návratu Novoruska?“ položila nedávno svým divákům řečnickou otázku vlastenecká televizní stanice Cargrad. Bylo to v reakci na zprávu, že by USA mohly v rámci dalších sankcí proti Rusku zakázat vývoz mobilních telefonů.
Pojem „Novorusko“ je historický koncept, který je nyní používán pro rozsáhlé území, jež by mělo být podle nacionalistů připojeno k Rusku. Kromě již anektovaného Krymu zahrnuje také ukrajinské černomořské pobřeží i obě separatistické a Moskvou podporované republiky na východě Ukrajiny.
