Podle serveru Business Insider Čína do svého odhadu nezahrnula náklady na výstavbu olympijské vesnice, přestavbu některých stadionů či dopravní infrastrukturu. Podobně jako například v Soči se totiž v Pekingu, jenž leží téměř 200 kilometrů od centra zimních sportů v Čang-ťia-kchou, před ziskem pořadatelství nenacházelo téměř žádné zimní sportoviště ani dodatečná infrastruktura.
Jen vybudování rychlostní železnice, jež sportovce přepravuje z Pekingu do hor, mělo vyjít až na 9,2 miliardy dolarů (196 miliard korun). Už jen tato položka by Peking 2022 vystřelila nad celkové náklady předchozích olympiád, například rekordně laciného Salt Lake 2002 (2,9 mld. dolarů, 62 mld. korun) či Vancouveru 2010 (8,9 mld. dolarů, 190 mld. korun). Výhodou obou zimních středisek v Kanadě a Spojených státech bylo právě rozsáhlé zázemí i tradice v pořadatelství zimních soutěží.
Olympiáda na zelené louce
Oficiální vyčíslení Čína zveřejní až za půl roku. Kdyby se ale odhady Business Insider potvrdily, spadaly by do trendu posledních dvou dekád. Ten totiž ukazuje, že východní hegemoni tradičně za své olympiády utrácí nesrovnatelně víc než zbytek světa. Jako vůbec nejdražší se do historie doposud zapsaly olympiády v Soči 2014 a Pekingu 2008.
Soči stálo podle serveru Visual Capitalist rekordních 59,7 miliard dolarů, to jest téměř 1,3 bilionu korun. Mezinárodní olympijský výbor tehdy uvedl, že dal na vybudování sportovní infrastruktury 2,2 miliardy dolarů, stejně jako na předchozí hry.
To, co v rozpočtu nabobtnalo, byly náklady na výstavbu nesportovní infrastruktury a podle organizace Transparency International výdaje vyskočily i vinou korupce a další trestné činnosti. Původní rozpočet přitom činil „jen“ 12 miliard dolarů.
Porovnání cen jednotlivých olympiád.
Značnou částku spolkla mimo jiné také nezvykle rozsáhlá bezpečnostní opatření. Kvůli teroristickým hrozbám dějiště her hlídalo na čtyřicet tisíc příslušníků policie a armády. Nasazeny byly speciální radary a sonary, bezpilotní letouny, hlídkové čluny a roboti. Výhrůžky dostalo hned několik olympijských výborů. K jejich naplnění ale nakonec naštěstí nedošlo.
Nejdražší letní olympiádou v historii jsou dosud čtrnáct let staré hry v Pekingu. Ty vyšly podle Visual Capitalist na 52,7 miliard dolarů neboli 1,1 bilionu korun. Stejně jako v případě Soči šla většina těchto peněz na okolní infrastrukturu.
Jednou z významných sportovních položek bylo vybudování gigantického národního stadionu přezdívaného Ptačí hnízdo, jenž nakonec vyšel asi na půl miliardy dolarů, tedy přes 9 miliard korun. K úvodnímu ceremoniálu byl tento stadion využit i na letošní olympiádě, není však uzpůsobený na zimní sporty. Naopak plavecký stadion „Kostka vody“ se pro letošní hry přeměnil v „Kostku ledu“, kde se soutěží v curlingu.
Financování olympijských her zastřešuje Mezinárodní olympijský výbor. Jeho největší příjmovou položkou, která přispívá k pokrytí nákladů na pořádání olympijských her, jsou příjmy z prodeje vysílacích práv. Z celkových olympijských příjmů tvoří tato částka 73 procent.
Trapas na úvod. Čeští hokejisté začali pod olympijskými kruhy nečekanou prohrou s ‚trpaslíkem‘ |
Druhým nejlukrativnějším tokem, jímž do olympismu proudí prostředky, jsou marketingová práva, která tvoří 18 procent financí. V olympijském marketingovém programu hrají od roku 1985 hlavní roli globální korporace, kterých je nyní 15 a které si kupují exkluzivní právo být spojovány s proslavenou značkou pěti kruhů. Další firmy mají statut lokálních sponzorů či oficiálních dodavatelů. Příjmy z prodeje vstupenek tvoří asi pět procent rozpočtu.
Čím víc diváků, tím víc peněz
Zdroje k pokrytí nákladů na olympiádu hledá každé pořadatelské město podle jiného klíče. Zpravidla na pokrytí provozních nákladů postačí příjmy získané z výše uvedených programů (vstupenky, licence, sponzoring, televizní práva) a zčásti tyto příjmy pokryjí i některé investice na výstavbu. Chybějící finance pak obvykle dodává buď soukromý sektor (v rámci domácího sponzoringu) nebo státní sektor ve formě dotací.
Bez státního příspěvku se poprvé konaly olympijské hry v roce 1984 v Los Angeles, které se paradoxně do dějin zapsaly jako první ziskové od roku 1932 (223 milionů dolarů; 4,6 miliardy korun). Základem komerčního úspěchu her v Los Angeles bylo omezení výdajů, většina sportů se totiž konala na již existujících stadionech a organizátorům se také podařilo získat štědré sponzory.
