Schäuble během své skoro půl století dlouhé kariéry ve vysoké německé politice zastával řadu významných postů. Jako západoněmecký ministr vnitra se silně zasloužil o sjednocení Německa a v čele ministerstva financí po roce 2009 řešil i finanční krizi v Řecku, která ohrožovala celou eurozónu a politickou stabilitu EU.
V Německu si Schäuble jako strážce státní kasy vysloužil chválu za to, že dokázal poprvé po desítkách let udržet vyrovnaný rozpočet. V zahraničí podle agentury AP jeho rozpočtová zdrženlivost vzbuzovala spíše kritiku, podle níž brzdila pokrizové oživení ekonomiky eurozóny.
Do Spolkovému sněmu byl Schäuble, původním povoláním právník, zvolen poprvé v roce 1972 ve svých třiceti letech. Stal se nejdéle sloužícím zákonodárcem a někdy se mu přezdívalo „věčný poslanec“, připomněla DPA. Kariéru v parlamentu ukončil až v roce 2021, po čtyřech letech ve funkci předsedy Spolkového sněmu.
Z politiky neodešel Schäuble ani poté, co jej v roce 1990 na předvolebním shromáždění postřelil duševně nemocný útočník. Následkem atentátu politik ochrnul na spodní část těla a byl upoután na invalidní vozík. Přesto pak byl v letech 2005 až 2009 ministrem vnitra v první vládě kancléřky Angely Merkelové, v letech 2009 až 2017 pak spolkovým ministrem financí.
Schäuble byl také v letech 1998 až 2000 předsedou CDU, v jejímž čele nahradil Helmuta Kohla. V jeho vládě byl v letech 1989 až 1991 ministrem vnitra. Mluvilo se o něm i jako o kandidátovi na post německého prezidenta, tehdejší kancléřka Merkelová však v roce 2004 dala přednost Horstu Köhlerovi.
„Wolfgang Schäuble naši zemi formoval více než půlstoletí: jako poslanec, ministr a předseda Spolkového sněmu. Německo v něm ztrácí bystrého myslitele, zaníceného politika a bojovného demokrata,“ napsal na sociální síti X německý kancléř Olaf Scholz.
Současný předseda opoziční CDU Friedrich Merz uvedl, že úmrtím Schäubleho přichází o nejbližšího přítele a rádce, kterého kdy v politice měl. Ministryně vnitra Nancy Faeserová ho označila za velkého státníka. „Jeho slova měla velkou váhu... Žil a pracoval s odpovědností za naši zemi – až do poslední chvíle,“ citovala ji agentura DPA.
Reakce na úmrtí Schäubleho přicházejí i ze zahraničí. „Byl to přítel, loajální a spolehlivý partner a neúnavný podporovatel přátelství mezi Německem a Francií,“ napsal například francouzský ministr financí Bruno Le Maire.
Wolfgang SchäubleSchäuble byl znám jako houževnatý a chladnokrevný politik železné vůle a ve funkci ministra financí jako zastánce úsporné politiky. Narodil se 18. září 1942 ve Freiburgu v jižním Bádensku. Na univerzitách v rodném Freiburgu a v Hamburku vystudoval práva a ekonomické vědy, studia ukončil v roce 1971. Později byl daňovým úředníkem Bádenska-Württemberska a v letech 1978-1984 pracoval jako právník. V politice se začal Schäuble angažovat už kolem svých dvaceti let, v roce 1961 se stal členem Mladých křesťanských demokratů, k CDU se pak přidal v roce 1965. V roce 1972 byl poprvé zvolen členem Spolkového sněmu, v říjnu 2017 se stal nejdéle sloužícím poslancem německých dějin, když překonal politika přelomu 19. a 20. století Augusta Bebela. Do spolkového vedení CDU vstoupil Schäuble v druhé polovině 70. let jako předseda odborné komise CDU pro sport (1976-1984). Získal si přízeň bývalého kancléře Helmuta Kohla, když působil ve funkci jednatele poslanecké skupiny CDU/CSU (1981-1984). V listopadu 1984 se dostal do kancléřovy bezprostřední blízkosti jako ministr pro zvláštní úkoly a šéf Úřadu spolkového kancléře. Při vládních změnách v dubnu 1989 převzal funkci ministra vnitra, v níž na něj o rok později čekal nelehký úkol – vypracovat smlouvu o sjednocení Spolkové republiky s bývalou NDR. Během svého tehdejšího působení ve funkci ministra vnitra patřil Schäuble k nejpopulárnějším politikům v Německu a byl pravidelně zmiňován jako možný budoucí kancléř, ačkoli čelil občasné kritice ze strany ochránců občanských práv za svou politiku v oblasti práva a pořádku. Při reorganizaci vlády v lednu 1991 Schäuble Kohlův kabinet opustil a v listopadu téhož roku byl zvolen předsedou parlamentní frakce CDU/CSU. Tím byl až do února 2000. V roli „parlamentního“ politika si Schäuble získal všeobecné uznání, jeho projevy, často přednášené bez předlohy, mu přinesly pověst jednoho z nejlepších řečníků Spolkového sněmu. Patrně nejtěžší životní chvíli prožil tento ženatý otec čtyř dětí na předvolebním shromáždění v Oppenau 12. října 1990, kdy jej duševně nemocný muž zasáhl dvěma výstřely z pistole do spodní části hlavy a do prsou a těžce jej zranil. Následkem atentátu Schäuble ochrnul na spodní část těla a byl upoután na invalidní vozík. Po porážce CDU/CSU ve spolkových volbách v roce 1998 vystřídal Schäuble svého mentora Kohla ve funkci předsedy CDU, ale po necelých dvou letech rezignoval kvůli finančnímu skandálu se sponzorským darem. Schäuble přiznal, že v roce 1994 přijal od kontroverzního obchodníka se zbraněmi Karlheinze Schreibera dar ve výši 100 000 marek, který nenechal evidovat ve stranickém účetnictví. V roce 2005 se Schäuble stal opět ministrem vnitra, tentokrát ve vládě kancléřky Angely Merkelové a v roce 2009 se stal ministrem financí. V této funkci setrval téměř osm let, byl tehdy označován za „druhého nejmocnějšího člověka v Německu“ (po Merkelové) a během krize eurozóny zaujal tvrdý postoj vůči jihoevropským zemím a odmítl výzvy Mezinárodního měnového fondu (MMF), aby poskytl Řecku více času na omezení deficitu. Od října 2017 byl předsedou Spolkového sněmu, po porážce CDU/CSU ve volbách v roce 2021 však o tuto funkci v říjnu 2021 přišel. V květnu 2012 obdržel politik, který rád poslouchal klasickou hudbu a četl moderní literaturu, prestižní Cenu Karla Velikého, jež mu byla udělena za zásluhy o sjednocení Evropy. |
