Odešel. Měl problémy s dýcháním a srdeční záchvat," citovala agentura Reuters slova jeho asistenta Rohana de Silva. Podle něj spisovatel, který byl kvůli obrně přes 20 let odkázán na invalidní vozík, zemřel v 1:30 místního času (úterý 21:00 SEČ).
Clarke napsal za sedm desetiletí své tvorby více než 80 knih a stovky krátkých povídek a vědeckopopularizačních článků. Povídky i odborné články psal již ve 30. letech. Do povědomí čtenářů se dostal až knihou Meziplanetární let (1950), jež byla první anglickou publikací o základech kosmonautiky, která zaujala laiky i odborníky.
Od roku 1956 žil na Srí Lance, která se stala jeho druhým domovem. Věnoval se zde potápění v moři, které ho prý mohlo přiblížit k pocitům, jaké zažívají kosmonauti v beztížném stavu. "Pod vodou jsem zcela akceschopný," liboval si. Zde také napsal svá nejznámější díla. Jeho román 2001: Vesmírná odysea zfilmoval v roce 1968 Stanley Kubrick.
Clarke byl posledním žijícím členem takzvané velké trojky science fiction, do níž vedle něj patřili ještě Isaac Asimov a Robert A. Heinlein. Ve svých románech a povídkách předpověděl řadu událostí nebo objevů, které se později uskutečnily. Patří mezi ně například přistání člověka na Měsíci už před rokem 2000, které tehdy vědci označili za nesmysl. Předpověděl i
využívání satelitů na geostacionární dráze pro telekomunikační účely.
Nikdy nelitoval, že se nedostal do vesmíru
Při oslavách svých 90. narozenin loni v prosinci Clarke vyslovil tři přání: aby svět využíval alternativních zdrojů energie, aby byl na Srí Lance, kde dlouhodobě žije, nastolen mír, a aby se potvrdila existence mimozemšťanů.
Clarke byl pomocí počítače v neustálém spojení se svými přáteli a fanoušky na celém světě. Každé ráno trávil spoustu času odpovídáním na e-maily a brouzdáním po internetu.
V úvahách nad tím, čím by se chtěl nejvíce zapsat do povědomí lidí, dospěl k názoru, že je to psaní. "Zabýval jsem se psaním, podmořským výzkumem i výzkumem vesmíru. Z toho všeho bych byl nejraději, aby si mě lidé pamatovali jako spisovatele," řekl svého času.
V rozhovoru pro agenturu AP řekl, že nikdy nelitoval, že se v duchu svých románů nedostal do vesmíru. Dodal, že si už zařídil, aby se DNA z jeho vlasů dostala na oběžnou dráhu. "Jednoho dne nějaká supercivilizace možná narazí na tuto relikvii zmizelého lidstva a já možná budu existovat v jiném čase," řekl.
Clarke napsal za sedm desetiletí své tvorby více než 80 knih a stovky krátkých povídek a vědeckopopularizačních článků. Povídky i odborné články psal již ve 30. letech. Do povědomí čtenářů se dostal až knihou Meziplanetární let (1950), jež byla první anglickou publikací o základech kosmonautiky, která zaujala laiky i odborníky.
|
Jednoho dne nějaká supercivilizace možná narazí na tuto relikvii zmizelého lidstva a já možná budu existovat v jiném čase.
Od roku 1956 žil na Srí Lance, která se stala jeho druhým domovem. Věnoval se zde potápění v moři, které ho prý mohlo přiblížit k pocitům, jaké zažívají kosmonauti v beztížném stavu. "Pod vodou jsem zcela akceschopný," liboval si. Zde také napsal svá nejznámější díla. Jeho román 2001: Vesmírná odysea zfilmoval v roce 1968 Stanley Kubrick.
Clarke byl posledním žijícím členem takzvané velké trojky science fiction, do níž vedle něj patřili ještě Isaac Asimov a Robert A. Heinlein. Ve svých románech a povídkách předpověděl řadu událostí nebo objevů, které se později uskutečnily. Patří mezi ně například přistání člověka na Měsíci už před rokem 2000, které tehdy vědci označili za nesmysl. Předpověděl i
využívání satelitů na geostacionární dráze pro telekomunikační účely.
Nikdy nelitoval, že se nedostal do vesmíru
Při oslavách svých 90. narozenin loni v prosinci Clarke vyslovil tři přání: aby svět využíval alternativních zdrojů energie, aby byl na Srí Lance, kde dlouhodobě žije, nastolen mír, a aby se potvrdila existence mimozemšťanů.
| 3 přání Clarka | |||
| 1. Aby svět využíval alternativních zdrojů energie. 2. Aby byl na Srí Lance, kde dlouhodobě žije, nastolen mír. 3. Aby se potvrdila existence mimozemšťanů |
|||
Clarke byl pomocí počítače v neustálém spojení se svými přáteli a fanoušky na celém světě. Každé ráno trávil spoustu času odpovídáním na e-maily a brouzdáním po internetu.
V úvahách nad tím, čím by se chtěl nejvíce zapsat do povědomí lidí, dospěl k názoru, že je to psaní. "Zabýval jsem se psaním, podmořským výzkumem i výzkumem vesmíru. Z toho všeho bych byl nejraději, aby si mě lidé pamatovali jako spisovatele," řekl svého času.
V rozhovoru pro agenturu AP řekl, že nikdy nelitoval, že se v duchu svých románů nedostal do vesmíru. Dodal, že si už zařídil, aby se DNA z jeho vlasů dostala na oběžnou dráhu. "Jednoho dne nějaká supercivilizace možná narazí na tuto relikvii zmizelého lidstva a já možná budu existovat v jiném čase," řekl.
