Ženy z Konga promluvily: Znásilnilo mě sedm povstalců. Myslela jsem na smrt

Znásilnily úplně všechny ženy, které tehdy ve vesnici byly, řekla jedna z nich Monika Tamaryová. Podle ní ve východokonžském Luvungi žije 350 žen a unikly jenom ty, které byly v dolu vzdáleném několik hodin pochodu. Znásilněno bylo 284 žen.

V Luvungi se obchoduje s nekvalitním a amatérsky těženým zlatem. Ženy je s těžaři vyměňují za potraviny a pak znovu prodávají překupníkům. Často několik gramů drahého kovu nosí pod spodním prádlem ve slabinách. Násilníci ale tvrdí, že je schovávají i v genitáliích, které ručně prohledávali.

Znásilnění se často odehraje před zraky dětí "Jeden z nich dceru zfackoval, protože plakala, a řval na ni, aby nedělala kravál"

Znásilnění neunikla ani Monika, která je matkou pěti dětí. Dva z mužů do jejího domu přišli už s rozepnutými kalhotami. Tříměsíčního syna jí vyrvali z náruče a hodili do kouta.

Manžel nemohl nic dělat
Znásilnění před osmiletou dcerou má za sebou i osmadvacetiletá Mangaza Zawadiová. "Jeden z nich dceru zfackoval, protože plakala, a řval na ni, aby nedělala kravál," řekla Mangaza. Manžel, který utekl do lesa, říká, že pro ochranu ženy ani dcery nemohl udělat nic. "Měli zbraně," prohlásil za chápavého ženina souhlasu.

Obětí jsou i osmdesátileté stařenky "Řekla jsem si, to je konec, to je moje smrt."

Sedmadvacetiletá Buira Lubungová musela být kvůli zraněním čtrnáct dní hospitalizována. Z nemocnice se vrátila v sobotu. Před jejími pěti dětmi ji po sobě znásilnilo sedm útočníků. Stalo se to v lese nedaleko jejího domu, když se snažila uniknout. Také její manžel utekl. "Nemohu mu to vyčítat. Každý se chtěl zachránit. Díky bohu, že jsme přežili. Mám pořád strach, ale tady jsem doma," říká žena.

Mezinárodní zdravotnická organizace IMC obětem od 6. srpna pomáhá a snaží se zabránit vzniku infekcí. Ženy dostaly interrupční přípravky, ale na distribuci prevence proti HIV je pozdě. Zdravotníci proto doporučili ženám i manželům nechat se otestovat na přítomnost tohoto viru.

Hrozba HIV
Obětí tří násilníků je i šestnáctiletá Tantini Kahinduová. Dodnes špatně chodí a je v šoku. "Neustále na to myslím, vidím to pořád dokola," říká. Řádění neunikla ani osmdesátiletá Anna Buranová. "Řekla jsem si, to je konec, to je moje smrt," vypráví.

Zlý sen začal 30. července půl hodiny po osmé hodině večer. Do každé z hliněných chýší vesnice vtrhli muži ve skupinách po dvou až sedmi. Muži z vesnice se většinou dali na útěk. Násilníci na ženy útočili pochodněmi, strhli z nich šaty, chtěli po nich zlato a prohledávali genitálie. Pak je postupně každý z nich znásilnil před očima přítomných dětí. Odcházeli se vším, co z domků dokázali odnést.

"Mě odvlekli za dům, svlékli a hodili na zem. myslela jsem si, že je to moje smrt," říká dodnes se chvějící Anna, která byla obětí čtyř. "Všude tekla má krev. Mačetou mi prosekli ruku mezi palcem a ukazovákem," ukazuje ruku omotanou špinavým obvazem.

Třetího srpna nikým neobtěžovaní násilníci z místa odešli. Podle představitele vesnice Livingstonea Bubusy jich bylo přes 350 a většina z nich byli prý rwandští povstalci z Demokratických sil pro osvobození Rwandy (FDLR) a příslušníci kmenových milic mai-mai.

Podle úterního oznámení OSN bylo v Luvungi zaznamenáno 500 případů znásilnění, a to v těsné blízkosti základny mírové mise OSN.

Čtěte více V Kongu znásilnili přes 500 žen a dětí. V blízkosti základny OSN

Mise OSN v Kongu (MONUC) působila deset let. Letos byla přejmenována na MONUSCO a má se ve srovnání s minulostí nyní víc zaměřit na ochranu civilistů. Za válečného konfliktu v letech 1998 až 2003 zemřelo v Kongu podle odhadů přes pět milionů lidí. Teď se místní armáda snaží na východě země potlačit rwandské hutuské povstalce, kteří zde našli útočiště po genocidě v sousední Rwandě v roce 1994.