Lagodinsky se přitom rozhodl skončit z jednoduchého důvodu. Vadilo mu, že strana nevyloučila někdejšího člena představenstva Thilo Sarrazina. Před několika dny totiž berlínská místní organizace rozhodla, že kontroverzní Sarrazin může zůstat. Muž s pověstí provokatéra přitom o místo v bance přišel po aféře, kterou rozpoutala jeho kniha s názvem Německo se zlikviduje. Poprask způsobily některé její protipřistěhovalecké teze. V rozhovoru pro list Welt am Sonntag navíc Sarrazin v létě prohlásil: "Všichni Židé sdílejí jeden určitý gen, Baskové mají určité geny, které je odlišují od ostatních." A to bylo pro Němce, kteří jsou vůči podobným výrokům velmi citliví, už příliš.
Vystoupení Lagodinského ze strany přitom není náhodné. Lagodinsky jako židovský přistěhovalec přišel do Německa v roce 1993 z bývalého Sovětského svazu. Není žádným prominentním straníkem, přesto byl důležitý. Založil mimo jiné pracovní skupinu židovských sociálních demokratů. Sarrazin nebyl vyloučen mimo jiné i kvůli svému tvrzení, že v knize nikdy nezradil základy sociálnědemokratické politiky, s čímž zřejmě po několika hodinovém jednání souhlasili i jeho straníci.
Lagodinsky je ale v názoru na kauzu Sarrazin kritičtější. Podle něj vedení strany před bankéřem "pokleklo", což jen prý ukazuje, že strana pouze hledá sama sebe. PŮVODNÍ ČLÁNEK SI PŘEČTĚTE ZDE
Sarrazin sice v SPD zůstal, ale nadále představuje jablko sváru. I šéf SPD v Bádensko-Württembersku Nils Schmid kritizoval postup SPD. Podle něj rozhodnutí špiček strany již se nezabývat vyloučením Sarrazina, poškozuje obraz sociálních demokratů v přistěhovalecké komunitě. "Už 150 let bojujeme za to, že sociální původ nesmí předurčovat osud," prohlásil Schmid s tím, že právě tento základ politiky Sarrazin svými biologicky podmíněnými tezemi zpochybnil. CELÝ ČLÁNEK NAJDETE ZDE
