Jména v nadpisu připomínají hrdiny některých večerníčků. Podobnost se Špagetkou a Štaflíkem je ale jen náhodná. Nadto „Svinutka“ není žádný roztomilý jezevčík, ale docela nemilý virus. A naopak „Protihrůbek“ zní sice trochu morbidně, ale po mém soudu je to sympaťák. Uvidíte.
Veřejnost dělí vědu na „velkou“ či „malou“. Ta „velká“ se točí kolem AIDS, nanotechnologií, nádorového růstu, galaxií…, ta „malá“ studuje třebas odlišnost stresového chování rosničky a ropuchy, jarovizační reakci různých pšenic, hormonální koncerty při klimakteriu.
Ale jde to škatulkovat i jinak. Zkušení vědátoři či výzkumníci dobře vědí, že poměrně spolehlivá dělící čára se táhne i mezi vědou „chytrou“ a hloupou, nudnou a nenápaditou. Ať už je „malá“ nebo „velká“. Osobně bych oba dále zmiňované projekty hlavně řadil mezi vědování, resp. výzkumničení „chytré“.
Punc velké vědy dává projektu „svinutka“ asi metodologie jejího výzkumu. Potato Leaf Rolled Virus, virus svinutých listů bramboru, vytvoří při silném napadení z rostliny vlastně keřík žlutavých kornoutků. „Stříkat“ se proti virům dost dobře nedá, protože je to moc drahé. Lze leda hubit mšice aplikací různých insekticidů. Nebo šlechtit současné odrůdy na resistenci vůči konkrétním patogenům. To je práce velice dlouhodobá a výsledkem nejistá.
Významným novým nástrojem šlechtitelů je samozřejmě genové inženýrství. Obecně používanou strategií (od papájí po rajče i brambor) je vnášení cizorodých genů, kódujících tvorbu virových obalových proteinů (coat proteins). Rostlina tak sice poslušně vyrábí potřebné kabátky pro svého potenciálního škůdce či vraha – ale ony mu nepadnou. Na ty jeho vlastní pak už nemá výrobní kapacitu – a nahý virus ztrácí sílu a reprodukční schopnost.
Ve Výzkumném ústavu bramborářském v Havlíčkově Brodě tenhle trik také znají a umí. Ale vedle cizorodě kabátkové strategie zvolila i alternativní cestu. Vznikl projekt s názvem „Variabilita viru svinutky bramboru, zvýšení spolehlivosti jeho detekce a uplatnění transgenóze v rezistentním šlechtění“.
Cílem je získat „svinutkověrezistentní“ brambor dvěma alternativními cestami: buď tvorbou nepravého kabátku nebo narušením jeho vlastní „krejčovské dílny“ – zásahem do funkce enzymů zvaných virové replikázy. Aby toho nebylo málo, vyvíjejí a ověřují brodští výzkumníci, spolu s kolegy z pražského Ústavu experimentální botaniky AV, nové imunologické či molekulární techniky detekce viru. Oko zkušeného „selekcionáře“ najde totiž ve svinutkou zamořeném lánu tak jedno až pět procent pozitivních rostlin. Molekulární sonda zvýší toto zjištění až na 50 procent. A tak patřičně varuje kupř. producenty elitní sadby.
Tak co, čtenáři, je to dost „velká věda“? Vypadá i chytře a užitečně?
Projekt nazvaný „Nové pěstební technologie u brambor se zaměřením na vyšší efektivnost hnojení a kvalitu vod“ bych spíš řadil sice mezi ty „malé“, leč chytré a užitečné. Vymyšlené a řešené partou nadšenců a nadšenek ze tří ústavů – onoho bramborářského v Havlíčkově Brodě, Výzkumného ústavu rostlinné výroby v Praze-Ruzyni a konečně Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půd.
I laik si asi všimne, že bramborové pole vypadá jako valcha. Tedy brázda – hrůbek – brázda – hrůbek – brázda … V hrůbku jsou zasázeny hlízy. Brázdy fungují jako zavodňovací/odvodňovací kanálky. Voda či živný roztok se v nich drží a gravitace je svádí spíš dolů než do stran. Co proteče hlouběji než cca 50 cm, je pro bramborovou rostlinu ztraceno, níže její kořeny většinou nedosáhnou.
Výzkum na pokusném poli ukázal, že značná část vody – a tedy živného roztoku – ze „střechy“ hrůbků prostě steče do brázd a tím se jen obtížně dostává k rozvíjejícímu se kořenovému systému kol hlíz.
Řešitelé vymysleli, vyzkoušeli a funkčně ověřili protihrůbek: „na vrcholu hrůbku byla vytvořena brázdička – protihrůbek“. A ejhle – protihrůbky průkazně zadržovaly vodu na vrcholu hrůbků, změnily trasy průsakových cest a pomohly tak lepšímu zužitkování jak jí samotné, tak dusíkatých hnojiv v ní rozpuštěných. Naměřené hodnoty nejsou zázračné, ale jsou slibné. Jako každý výzkum v polních podmínkách si i tento vyžádá další opakování.
Pointa? Ptal jsme se autorů projektu, jak odhadují využití těch chytrostí v praxi. Protihrůbkovci byli optimisté, svinutkovci skeptici. Souhrnně řečeno – „… i když se nám povede ony svinutkověrezistentní rostliny získat, je to zatím nanic. Současná legislativa EU, a tím i naše, další úřední řízení tak protáhne, že budeme roky čekat na jejich uplatnění. Ale to už je jiný večerníček, pravda ?
lidovky.cz
Celý text a další blogy najdete na www.lidovky.cz/veda
O autorovi| Zdeněk Opatrný, rostlinný fyziolog
