Je rozhodně pozoruhodným faktem, že hranice nulové tolerance alkoholu při řízení motorových vozidel v mnohém kopíruje někdejší železnou oponu. Platí to zejména ve střední a východní Evropě.
Absolutní nula panuje v České republice, na Slovensku i v Maďarsku.
Polská hranice 0,2 procenta, kterou fakticky tolerují i čeští policisté, není dána ani tak blahosklonností k pivu vypitému u oběda, jako spíš technickými možnostmi a limity měření.
Česká dopravní policie přitom neustále zdůrazňuje, jakou spoušť a dalekosáhlé následky by přineslo změkčení této hranice. Naposledy se to opakovalo minulý týden po oznámení ministerstva zdravotnictví, že do hladiny 0,24 promile alkoholu v krvi nelze prokázat jeho negativní vliv na jízdu. Opět jsme se dozvěděli, že jakákoliv tolerance běžná na západ od nás – ve většině starých členů EU platí hranice 0,5 promile, dokonce i v někdejší NDR – by přinesla katastrofální následky a smršť smrtelných zranění na našich silnicích.
Jenže ve většině západoevropských zemí jsou – přes toleranci půl promile alkoholu – statistiky nehodovosti a smrtelných úrazů lepší než u nás. A tak se v mých očích rýsuje základní otázka: Mají policisté pravdu a lidé v Plzni, Praze nebo Strakonicích jsou o tolik nezodpovědnější než sto kilometrů vzdálení obyvatelé Norimberka, Řezna nebo Drážďan? Pokud ano, pak jsme zemí nesvéprávných jedinců, kalamitních pijáků beze stopy odpovědnosti, kteří se při sebemenší příležitosti zlijí jako slívy.
Je tu ale také druhá možnost – nulová tolerance znamená skutečnou moc pro policistu na silnici, policii jako instituci, úředníky na všech úrovních i samotný stát. Absolutní zákaz dává možnost kontrolovat, projednávat, peskovat a pokutovat. Zákaz a nulová tolerance, to je filozofie paternalismu a moci. A kdo by se jí dobrovolně vzdával, zvlášť když ji před dvaceti lety snadno podědil? V České republice, na Slovensku i v Maďarsku.
O autorovi| Dan Hrubý, vedoucí magazínu
