To téma už je po čtvrtfinále s Finskem zase o den starší. Ovšem příliš vážné na to, aby se přešlo bez povšimnutí.
Když se na olympiádě ve Vancouveru vyrýsovala cesta hokejistů turnajovým pavoukem, národ si mnul ruce a děkoval za přijatelné soupeře. Chyba.
Protože přesně na tohle nepoučitelní Češi občas doplácí. A nemusí to zcela býti jejich vina – tu povahu mají zkrátka v sobě. Pak nastane situace jako v osmifinále, kdy má zaskočený obr existenční problémy s outsiderem z Lotyšska. A boha začínají v nesnázích vzývat i ti, jimž byl ukradený.
Možná to zní bizarně, ale právě „jednoduchá“ cesta může často vést do záhuby. Možná zrovna kácení jednoho giganta po druhém spíš objeví pravou sílu týmu. A stmelí ho jako kdysi v Naganu.
Vancouver z takového pohledu Naganem není. Avšak neztrácejme víru (i když se dnes ráno mohla již vytratit). A pamatujme radu pro příště: že opomíjet slabší výběr se nevyplácí. Ani ten Lotyšů.
O hokeji čtěte více na straně 22
