David Montero jezdí každý týden tři hodiny ze svého bytu ve čtvrti Iztapalapa na východním okraji hlavního města do vesnice, kde se narodil, aby naplnil pět dvacetilitrových kanystrů čistou vodou, kterou míchá s ovocnými šťávami, jež prodává u pouličního stánku. Jeho manželka Cecilia Silva Reyesová kupuje až osm dvacetilitrových kanystrů s vodou týdně na pití a vaření. Když přijde řeč na vodu, kterou město dodává do vodovodů v jejich obytném bloku, nakrčí Montero nos. "Je žlutá," říká. "A taková byla odjakživa."
V Iztapalapě a mnoha dalších komunitách napříč Mexikem jsou stesky na vodu z vodovodu všudypřítomné - jestli vůbec teče, jak páchne, jakou má barvu, anebo jestli je v ní písek či nespecifikovaný hmyz. Navzdory ujišťování úřadů, že městské vodárny pumpují do sítě čistou vodu, skepse převažuje, přestože se tu a tam nějaký politik uvolí usrknout na veřejnosti vody natočené z kohoutku, aby dokázal, že je pitná.
ČTĚTE TAKÉ: |
Studie, kterou loni zveřejnila Meziamerická rozvojová banka (IADB), zjistila, že Mexičané použili zhruba 480 litrů balené vody na osobu za rok, což je více než čtyřnásobek spotřeby balené vody v USA a víc než v kterékoli jiné zkoumané zemi. "Lidé tuhle vodu používají na vaření, ba i na koupání dětí," řekl Federico Basanes, divizní šéf pro vodu a sanitární vybavení IADB. Stejný posun ke spotřebě balené vody zaznamenala banka v takových zemích, jako je Čína, Indonésie a Thajsko; úměrně tomu, jak stoupající příjmy umožňují obyvatelům kupovat si balenou vodu.
Studie podle Basanese vyvolává otázku, zda vlády věnují dostatečnou pozornost kvalitě vody, zatímco se snaží zajistit tekoucí vodu všem svým obyvatelům. "Dáváme spotřebitelům pitnou vodu nebo ne?" ptá se Basanes s tím, že země v Latinské Americe a karibské oblasti celkem od roku 1990 investovaly zhruba 2,8 miliardy dolarů ročně na zlepšení vody a kanalizace.
Žluté vodě lidé nevěří
Při přesunu k balené vodě rodiny někdy utrácejí až deset procent svého příjmu za vodu, což je dvojnásobek toho, co by je podle rozvojové banky měla stát. "Dokážete si představit chudou rodinu, která platí účty za vodu, které mohou být dost vysoké, a ještě kupuje další vodu, protože té, kterou dostává, nevěří?" dodal Basanes.
V hlavním městě Mexiku se úřady snaží celé roky zlepšit kvalitu tekoucí vody a přesvědčit obyvatele, že je skutečně pitná. Jesús Rebollo, občanský aktivista z Iztapalapy, souhlasí, že kvalita vody se za několik posledních let zlepšila, ale dodává, že většina lidí jí stejně nevěří. "Potom, co viděli z kohoutku téct žlutou vodu nebo hnědou vodu, lidi jednoduše nechtějí riskovat," řekl. "Je to zaseknuté, problémem je nedostatek důvěry."
