Zpíval o tom třeba Morrissey na albu Your Arsenal v roce 1992. We Hate It When Our Friends Become Successful – Nenávidíme úspěch našich přátel. Za deset let svého působení to čtveřice Mastodon dotáhla daleko: čtyři studiová alba, z toho většina několikrát oceněná jako album roku nejrůznějších hudebních magazínů a hitparád, stovky vyprodaných koncertů a poslední roky taky stadionů, nominace na Grammy. Letos vyrážejí na turné s Metallikou.
Když v roce 1999 začínali, asi sotva očekávali, že v metalové hudbě ještě budou nějaké vlajky připravené k dobytí. Celou scénu tzv. stadionového metalu už léta letoucí zaštiťovali nesmrtelní dinosauři Metallica, Slayer, Iron Maiden, Judas Priest, Motörhead, Black Sabbath nebo AC/DC. Žádná z mladších metalových skupin datujících svůj vznik devadesátými léty si nemůže dovolit tak okázalá a velká turné, protože zkrátka nemají tolik fanoušků; navíc jejich originalita často byla a je diskutabilní. A teď jsou tady Mastodon: svou pozici si budují krůček po krůčku a nebude trvat dlouho, kdy na jejich samostatný koncert přijde stejné množství lidí jako na aktuální show ve společnosti party kolem Jamese Hetfielda.
Mastodon mají oproti současným kapelám velké plus. Své vzory sice popřít nemohou, ale zároveň se rádi paktují s alternativní metalovou scénou, která jim v začátcích poskytla nejen zázemí, ale především hudební inspiraci. Takže i když Mastodon hrají „obyčejný“ progresivní heavymetal, zní nově, osobitě a zároveň současně. Členové Mastodon vypráví, že se seznámili na koncertě High on Fire, energického derivátu Motörhead, který se z tohoto důvodu nikdy nedostane dál než do většího klubu.
Fanoušky za fanoušky Právě mezi alternativní scénou, která byla kdysi nadšená z prvního singlu March of the Fire Ants, se dnes nachází nejvíce odpůrců a kritiků. Druhé deska Leviathan (2004) už vymetala kdekterou hitparádu, skladba Blood and Thunder se objevila v několika videohrách. Kapela vyrazila na společné turné se Slayer a Slipknot, a co hůř: od nezávislého labelu Relapse se přestěhovala k majoru Warners. Skandál. Na nezávislé scéně největší trapas.
Proměňovala se i hudba, která pohlcovala více experimentů, čímž v očích těch, kteří s Mastodon začínali, „popovatěla“. Kapela i nadále hrála koncerty v doprovodu kolegů labelů Relapse nebo Neurot Recordings (jeden z nejvýznamnějších zástupců nezávislé avantgardní metalové hudby), ale čím větší komerční úspěch měli, tím víc původních fanoušků ztráceli. Několikrát větší množství jich ale zároveň získávali – nejen svými nahrávkami, ale především skvělými koncerty. Každý se o tom mohl přesvědčit vloni na podzim, kdy u nás – ze zdravotních důvodů bohužel pouze jako trojice – hráli se Slayer.
Nová deska volně uzavírá albovou tetralogii a evokuje více příběhů: bubeníkovi Brannu Dailorovi rozloučení s jeho sestrou Skye, která si vzala život ve čtrnácti letech.
Pro příznivce znamená Crack the Skye především autonomního pokračovatele skvělé Blood Mountain (2006). Sedmička nových skladeb, v závěru s epickou třináctiminutovou The Last Baron a vynikající Crack the Skye s hostujícím Stevem von Tillem, je ponurou hudební odyseou. Kytarové vyhrávky a melodické vokály na pozadí výhrůžného a přesného dunění bicích a baskytary. Pozorně se zaposlouchejte: přesně takhle zní budoucnost metalové muziky.
HODNOCENÍ LN **** Mastodon: Crack the Skye
50:06, Reprise / Warners 2009
