* LN Proč jste se rozhodli pátrat po příbězích židovských sousedů?
Vlastně nám nic jiného nezbývalo, protože se nás ve Vzdělávacím a kulturním centru Židovského muzea neustále ptali učitelé, jak vlastně učit o holokaustu. Naše centrum vzniklo v roce 1996, tehdy ještě nebylo tolik dokumentů a podkladů k tomu, aby učitelé měli lepší inspiraci pro výuku. Organizovali jsme sice přednášky a besedy, ale nestačilo to. Proto jsme vyhlásili projekt Zmizelí sousedé, který měl inspirovat k pátrání.
* LN A co přesně výzva obsahovala?
Napsali jsme do všech základních a středních škol, ať se pokusí zmapovat jakékoliv stopy po židovské komunitě ve svém blízkém okolí. Na počátku projektu šlo hlavně o to, získat jeden záchytný bod a od něj dál rozvíjet pátrání.
* LN Co jste si od takového pátrání slibovali?
Vlastně jsme neměli konkrétní představu. Říkali jsme si, že snad něco objeví, ale rozhodně jsme nedoufali, že to děti tak nadchne. Zhruba po roce nám své práce poslalo třicet škol. A najednou jsme řešili, co s tím dál. Ten projekt prostě začal žít svým životem. Byla by škoda ty výsledky dát někam do archivu, takže jsme příště školám zadali, aby vytvářely z jednotlivých osudů výstavní panely.
* LN Proč myslíte, že projekt děti zaujal?
Nejvíc asi právě to, že na začátku neměly vůbec žádné informace. Když jsme jim totiž dali již téměř hotové příběhy, neměly tu potřebu něco hledat. Nic je nemotivovalo. Ovšem když jsme jim dali otázky: je ve vašem okolí židovský hřbitov, jsou ve vaší obci židovští obyvatelé? Kam zmizeli, co se s nimi stalo? – najednou to děti chytlo a měly důvod pátrat dál. Většinou zpracováním jednoho takového zmizelého osudu stráví celý rok.
* LN Projekt o židovských osudech se dál rozvíjí, chystáte nějaké pokračování?
Ano, určitě. Náš projekt už teď velmi dobře běží, protože ty první nalezené příběhy inspirovaly další učitele. Spolupracujeme s Památníkem Terezín, kde se konají vzdělávací programy, jak učit o holokaustu. Nyní máme v plánu zpracovat padesátá léta, což opět nebude snadné téma.
* LN A po čem budou děti pátrat tentokrát?
Ještě nemáme přesné zadání. Zatím jsme rozeslali první výzvu učitelům, kteří byli na programech Ústavu pro studium totalitních režimů. Je vidět, že by zájem měli, ale musíme k nim přijít s tématy. Na obecnou výzvu „Pátrejte po pozitivních hrdinech z padesátých let“ moc nereagují.
* LN Co by vás tedy zajímalo?
Nám jde o to, aby zkoumali tehdejší situaci, jak se žilo lidem, kteří s tím neměli nic společného. O to nám šlo i v prvním projektu. Z rozhovorů s pamětníky se děti postupně dozví o atmosféře padesátých let. Podle mě je očistné se na tu dobu podívat očima svých dětí. Vždycky se dají najít kladní hrdinové mezi šedou zónou. Role pedagoga bude opět klíčová. Měl by dětem vysvětlit věci v souvislostech, aby pochopily, že ani tato doba nebyla černobílá.
