Panovaly obavy, jaké prostředí při úvodu tenisového duelu Srbsko - Česko vytvoří v bělehradské Areně domácí fanoušci. Nebudou pískat při české hymně? Nebudou provokovat přítomné české protějšky? Nic z toho se nenaplnilo. Šlo o oprávněné obavy?
BĚLEHRAD/PRAHA Tenisové publikum je i v Bělehradě celkem kulturní, vědí teď čeští tenisté a jejich příznivci. A oddechl si také tamní sportovní novinář Djordje Nikolič - před daviscupovým svátkem, za který v metropoli na soutoku Sávy a Dunaje semifinálový duel považují, měl jisté pochybnosti.
„Vím, že tenisové publikum je jiné než třeba fotbalové, kde u nás dochází k největšímu počtu incidentů, a věřil jsem, že teď se pískot neozve. Ale úplně jistý jsem si nebyl,“ řekl pro LN.
Nikolič se zabývá právě fotbalem. „Bohužel při mezistátních zápasech hraných v Bělehradě většina srbských fanoušků při hymně soupeře píská. To je strašná ostuda! Tak se tady před několika dny při kvalifikaci na Euro 2012 mocně pískalo při slovinské hymně a při loňské kvalifikaci o Jižní Afriku s Francií se pískotu nevyhnula ani Marseillaisa, vlastně univerzální hymna svobody,“ mračí se.
Mnohem větším problémem však je v Srbsku násilí na stadionech i mimo ně. Za poslední desetiletí přišel o život tucet fotbalových fanoušků, počet zraněných při bitkách není znám.
A jde o hrůzné případy.
Chuligán patřící do tábora příznivců Crvene zvezdy Bělehrad Uroš Mišič byl v roce 2008 odsouzen k deseti letům vězení za pokus o vraždu. O rok dříve v poločase utkání napadl v ochozech policistu v civilu, zbil ho a pokusil se vrazit mu hořící pochodeň do úst. Napadený policista se zachránil jen tím, že vystřelil varovné výstřely do vzduchu.
Loni byl za vraždu odsouzen ke 30 letům vězení příznivec týmu Rad Bělehrad Bojan Horvatin. V létě roku 2005 ubodal při hromadné rvačce fanouška klubu Voždovac.
Podobně měla dopadnout i statečná novinářka Brankica Stankovičová. Reportérka televizní stanice B92 měla loni odvahu ukázat v seriálu o kriminálních aktivitách srbských fanouškovských skupin jména a fotografie jejich lídrů a poukázat na skutečnost, že jsou to lidé podezřelí z vážných činů včetně vražd a pašování drog.
Fanoušci Partizanu pak při utkání Evropské ligy se Šachtarem Doněck na tribuně vytáhli figurínu Stankovičové a zničili ji. Jejich vůdce Miloš Radislavljevič byl odsouzen k šestnácti měsícům vězení za to, že vyhrožoval reportérce násilím a smrtí.
Seriál se jmenoval Insider (člověk, který zná zákulisí) a poukazoval i na to, že obrovský počet případů končí buď zproštěním viny, nebo se protahuje. Důvodem je tlak na soudce a jejich obavy z pomsty.
Chuligánství spojené především s fotbalem se objevuje v řadě zemí, ale v Srbsku v posledním desetiletí nabylo obrovských rozměrů.
A má své příčiny.
Kdo jsou násilníci, kterým je dnes něco přes dvacet let?
„Byly jim tři roky, když na území bývalé Jugoslávie začaly první válečné střety. Měli o něco víc, když byly na jejich vlast uvaleny sankce OSN, a deset let jim bylo, když letadla NATO kvůli Kosovu bombardovala vojenské objekty v Srbsku. V patnácti byl v jejich zemi zastřelen premiér Djindjič - ti mladí lidé neustále sledovali obraz násilí,“ myslí si Milan Džekič, Chorvat žijící v Praze, který ve své kavárně vítá hosty všech národností někdejší Jugoslávie.
Křivdu cítí většina Podobný názor má i Djordje Nikolič. „Problém násilí se u nás řeší už pár let. Násilí lze považovat za přímý důsledek dlouhodobé krize, sankcí, převráceného obecně zažitého systému hodnot, poklesu morálky. A zřejmě i traumat z pocitu, že Srbsku ubližuje celý svět, což si ale myslí většina lidí,“ přemítá sportovní novinář a připomíná odtržení Kosova. „Možná i proto se na fotbale píská při hymnách soupeřů.“
***
V poločase fotbalového utkání napadl v ochozech policistu v civilu, zbil ho a pokusil se vrazit mu hořící pochodeň do úst
OD NÁKLONNOSTI PŘES CHULIGÁNSTVÍ AŽ KE ZLOČINU
Násilí v Praze Tradiční náklonnost k českému národu mezi srbskými sportovními fanoušky snad ještě zůstala, ale v posledních dvou desetiletích přibylo násilí. Srbské extrémní fanoušky zažila i Praha - před loňským zápasem předkola Evropské ligy mezi Slavií a crvenou zvezdou bělehrad fanoušci hostí nejprve kradli na benzinových pumpách na jihu Moravy, poté v Praze tropili výtržnosti v centru města. Policie zadržela 126 srbských fanoušků, sedmnáct z nich čelilo podezření z trestných činů. mnohem úsměvněji pak působili mladí příznivci, když při přímém vstupu před stadionem v Edenu „škádlili“ televizního redaktora luboše Rosího. „Maminko, jsem v televizi!“ volal jeden z nich do kamery, další redaktorovi nasazovali brýle nebo jej líbali na hlavu.
Smutný epilog Tragickou dohru měl loni v září okamžik, kdy v centru Bělehradu tři desítky srbských chuligánů hlásících se k barvám Partizanu napadly železnými tyčemi 15 fanoušků francouzského Toulouse. Jeden z nešťastných Francouzů, osmadvacetiletý Brice Taton, utrpěl těžká zranění hlavy a hrudníku a o dva týdny později v nemocnici zemřel. lidé potom před francouzským velvyslanectvím v bělehradě pokládali květiny.
