Včera si domluvil ministr zdravotnictví s protestujícími lékaři jednání na čtvrtek. Oproti minulým návrhům nabídl navíc záruku v podobě usnesení vlády, jež by veřejně lékařům dohodu „posvětilo“. Leoš Heger však opakovaně zdůraznil, že nekompromisnímu požadavku na okamžité zvýšení mezd vláda vyhovět nemůže.
Lékaři budou mít při zítřejším jednání silnější pozici, protože se k nim přidávají další kolegové, tentokrát však inteligentní formou – odmítáním přesčasů. Tohle je konečně taktická podoba protestu. Místo vyhrožování smrtí lékaři veřejnosti říkají: Chceme léčit odpovědně, přepracovaní nemůžeme podávat stoprocentní výkony. V tomhle požadavku je musí podpořit každý pacient. Kdo by chtěl, aby jej ošetřoval lékař po 16 či 20 hodinách služby? Jak chcete někomu vyčítat dodržování zákoníku práce a upírat mu zasloužený odpočinek?
Přidá-li se k pražským protipřesčasovým porodníkům ještě více kolegů z jiných nemocnic, bude mít protest nepochybně razantně větší naději na úspěch.
Jenže bez kompromisu konflikt rozhodně neskončí. Žádná normální vláda lékařům nepřidá od zítra. Jde „jen“ o to, aby organizátoři stávky pochopili, že kompromis není bezpodmínečné vyhovění ultimátu, ale jasný a veřejně deklarovaný „jízdní řád“, jenž by lékařům garantoval narovnání pracovních podmínek.
