Když se poslední dobou procházím Prahou, na každém kroku se setkávám se třemi věcmi - oranžovými volebními billboardy, modrými volebními billboardy a lidmi oblečenými v pestrobarevných kostkovaných teplácích. Vzniká snad v ČR nová politická strana? Strana škaredých tepláků?
Tepláky se záplatami na zadku a na kolenou jsem poprvé zaregistroval asi před pěti lety. Chodíval jsem se tehdy třikrát týdně potit do posilovny, jejíž součástí byla horolezecká stěna. Měli je všichni šplhající jedinci, a ačkoli mi kalhoty přišly poněkud děsivé, říkal jsem si, že k drsným chlapům, kteří se horolezecké stěny drží v deseti metrech pouze dvěma prsty, kostkaté kalhoty tak nějak patří.
2006: rok rejoicek Postupem času jsem záplaťáky začal potkávat i na ulicích. Nejspíš právě přijeli z Prachovských skal, vysvětloval jsem si to. Velký zlom přišel v roce 2006. Jednoho srpnového rána jsem dorazil do redakce našeho módního časopisu a jedna z mých kolegyní seděla za designovým stolem, na kterém se vyjímal poslední model bílého notebooku Apple, a na sobě měla... oranžovomodré kostkované tepláky a červené gumáky značky Crocs.
Pro člověka, který se snaží prostřednictvím módních stránek časopisu šířit mezi nepoučitelný český národ módní osvětu, to byla velká porážka. „Lucko! Co to máš na sobě? Ty jsi se zbláznila?!“ vykřikl jsem hrůzou. „Proč? Dyť je to super! Víš, jak je to pohodlné? A na rozdíl od tvých značkových triček se to nerozpadne za měsíc,“ odpověděla Lucka. Pochopil jsem, že mě čeká boj. Boj s pohodlím českého národa, který nemám šanci vyhrát.
Díky Lucce jsem se dozvěděl, že jde o neuvěřitelně „pohodlné“ a „stylové“ tepláky, které šije česká firma Rejoice Flowers Manufactory ve vesnici jménem Batelov z eko materiálů (už výraz eko je pro mě vrcholem módního nevkusu, a to i přesto, že se světoví návrháři vloni před oficiálním Fashion Weekem v New Yorku snažili o prezentaci eko modelů). Pravost rejoicek se prý pozná díky kytičce našité na jedné ze záplat. „Pravost?“ vykřikl jsem. Story z vietnamských tržnic, kde nabízejí tepláky se čtyřmi pruhy namísto tří (čím víc pruhů, tím víc Adidas) a trička Dolce&Babranna, jsem už znal. Ale že by Vietnamci falšovali i české stylové tepláčky Rejoice? Lucka jen pokrčila rameny a přestala se se mnou o módě bavit. Věděla proč. Spíš bych se přidal ke svědkům Jehovovým, než bych si oblékl rejoicky.
Kostkovaný Pochod Praha Prčice Čím častěji se rejoicky objevovaly v českých ulicích, tím častěji jsem vzpomínal na Lucku. Když jsem se letos začátkem května vydal s přáteli na Pochod Praha Prčice, můj zájem o rejoicky ještě vzrostl. Známý pochod, na kterém se v posledních několika letech setkávají politické strany, prezident republiky i mnoho dalších politických aktivistů, se totiž letos proměnil v pochod rejoickářů. Ty škaredé tepláky byly všude! Vsadím se, že Václav Klaus měl na sobě zelené, Topolánek modré, a kdyby strýc Paroubek byl schopný ujít tak dlouhou vzdálenost, stoprocentně by si oblékl oranžové. Když jsem se však na jednotlivé kousky zadíval důkladněji, všiml jsem si, že ne všechny zdobí ona květinka. A vzpomněl jsem si na otčíma svého kamaráda Martina, který mi tvrdil, že rejoicky nosí proto, že „jsou pohodlný a šijou je Češi, žádná Čína“. Nevydržel jsem a zeptal jsem se kolemjdoucího s kelímkem piva, zato bez kytičky, na původ jeho tepláků. „Nevim, to mi koupila žena na tržnici za stopade. Přece nebudem utrácet peníze za ty v obchodě! Vždyť je to to samý!“ odpověděl. Když za tím tedy není patriotismus, tak proč je proboha všichni nosí?
Měsíc nato jsem se připojil na Facebook. A zaradoval se. Nejsem sám! „Proboha, co je to za hnusnou módu těch záplatovaných tepláků? To, že je potkám na fesťáku, mě nijak nešokuje, ale v Pařížské? Na Václaváku? Co to je?“ psala si do statusu kamarádka Michaela. Rozporuplné reakce nejrůznějších lidí mě utvrdily v tom, že souboje příznivců a odpůrců značky Rejoice budou daleko zákeřnější (a vtipnější) než volební kampaně politických stran.
„Odsuňme rejoickáře do rezervací!“ zněl jeden ze sloganů a já v tu chvíli věděl, že český národ není ztracen. „Rejoice zas a znovu... Mezi vysílačem a riegrákem osm ks různých délek i barevných kombinací!“ psal na Facebooku jeden z odpůrců kostek. Díky mu! Jak jinak se vyhnout setkání s módními sebevražedníky než důkladným monitoringem jejich výskytu?
Uplynul další měsíc a já se ocitl v SaSaZu, momentálně nejmódnějším klubu v Praze, kde probíhala tisková konference k módním cenám Elle Style Awards. Do oka mi padla kamarádka Lucka. Slušelo jí to, ale při bližším prozkoumání jejího outfitu jsem zůstal v šoku. „Lucko! Ty máš rejoicky bez kytičky?“ zeptal jsem se. S úsměvem odpověděla: „Zlato, to je Attrattivo. To víš, rejoicky jsou tak dobré, že je napodobují už i renomované značky. Dobrý co?“
Nebyl jsem schopen slova. Znamená to snad, že se za pár let dočkám nové kolekce Louis Vuitton od Marka Jacobse, jejímiž hlavními kousky budou pestrobarevné tepláčky bez kytičky, zato s logem LV? Když se zamyslím, možná to není tak daleko od pravdy. Není to tak dlouho, co se Marc Jacobs inspiroval obřími červenomodro-bílými taškami, které na tržištích nabízejí vietnamští trhovci, a udělal jejich luxusní koženou variantu.
Jestli nás však opravdu něco takového čeká, myslím, že je třeba opustit svět módy, obléknout tepláky s kytičkou a věnovat se politické kariéře. Kdo nevolí Rejoice, ten jako by nebyl...
***
Kolegyně Lucka v rejoickách se se mnou přestala bavit o módě. Ví proč. Spíš bych se přidal ke svědkům Jehovovým, než bych si oblékl rejoicky.
