Třicetiletý Michal, jinak frankofilní sociolog, o sobě tvrdí, že je gastrosnob. Se širokým úsměvem sahá po kousku zralého sýra z Francie, a zatímco si vychutnává tečku za večeří, kterou servíroval rodině a přátelům, jeho partnerka Monika říká: „U nás vaří standardně Michal, a to i když jsem se mezitím stala vegetariánkou.“ Zato v domácnosti jedenačtyřicetiletého IT specialisty Daniela se partneři u plotny střídají. „O přípravu pokrmů se dělíme půl na půl,“ říká Daniel, který žije s partnerkou a třemi dětmi v Praze.
„Přítelkyně se stará o zdravou výživu a já nejraději vařím z masa. Některé vývary vařím i osm hodin,“ chlubí se Daniel. Přestávají být kulinářský zápal, zájem o kvalitu potravin či dělba práce v kuchyni v Česku výjimečnými úkazy? Nebo je to jen zdání, výsada moderních obyvatel velkých měst, zatímco většina lidí stále vaří za pomoci bujonů z kostky, mražených polotovarů a granulované jíšky.
Jisté je, že zájem o vaření roste, přinejmenším podle statistik. Téměř 2,2 milionu lidí navštívilo během ledna webovou stránku Vaření.cz. Poslední den tohoto měsíce se takřka 150 000 lidí proklikávalo zhruba 40 000 recepty, které sem vložili uživatelé. Byla sobota. Tento den se podle služby Netmonitor, která návštěvnost této webové stránky zaznamenává, zdá být zcela ve znamení vaření. K tomu nutno připočíst, že zhruba milion diváků sleduje v sobotní podvečer jeden ze tří televizních pořadů o vaření. Kuchařky patří už dlouhá léta k nejprodávanějším knihám (hned po severských detektivkách), v kategorii naučné literatury vždy nějaká ta knížka o vaření či o jídle obsazuje první příčku. Ovšem o tom, co se skutečně jí v českých domácnostech, suchá čísla mnoho neříkají.
Těstoviny místo pečeně
Kuře na bílém víně a k tomu červené zelí s jablky, dýňové plátky s mandlemi na kari a rýží se špenátovým salátem, pstruh na česneku a tymiánu s restovanými zelenými fazolkami a brokolicí - to jsou jen některé z odpovědí, které se objevily v anketě „Co jste včera měli k obědu a/nebo večeři?“. Nutno dodat, že všechna jídla byla připravena doma, nejedná se o opsaný restaurační jídelní lístek ani o objednaná jídla. Údaje vyplývají z nereprezentativního průzkumu provedeného pro Lidové noviny, kterého se účastnilo sto dvanáct lidí.
Ne všichni si ovšem pochutnávali na takto delikátním menu. Téměř každý pátý respondent si dal některou z bezpočtu forem těstovin, které co do oblíbenosti následují pokrmy „exotických kuchyní“. Třetí v pořadí je svíčková, zatímco vepřo-knedlozelo není zmíněno ani jednou. A jen dva účastníci ankety se odbyli bagetou.
Padesát procent dotazovaných preferuje vaření „modernějším způsobem“, tedy například středomořskou kuchyni nebo kladou důraz na zeleninu a luštěniny. Třetina oslovených si ráda smlsne na tradičních pokrmech, za které považuje například krkovičku s bramborem, tlačenku, kulajdu nebo bramboráky. Každý desátý si dá nějakou tu „exotiku“, tedy pokrm thajské, indické nebo mexické kuchyně, případně sushi. Podobný výsledek ostatně vyplývá i z průzkumu uskutečněného značkami Uncle Ben’s a Dolmio v roce 2013: co do oblíbenosti skončila česká kuchyně až na druhém místě za italskou, které dává přednost třiapadesát procent respondentů. Jen pro dokreslení -ročně se v Česku spořádá přes 30 milionů pizz, nejoblíbenější je capricciosa.
Chcete jídlo zajímavě doplnit? Zkuste jedlé květiny |
A spolu s pizzou vévodí českým stolům také těstoviny na všechny způsoby. Důvod obliby italské kuchyně je prostý. Navařeno je rychle, navíc z čerstvých surovin a pokrmy chutnají celé rodině - dospělým i malým dětem. I pizzu se mnozí naučili dělat si doma, k tomu zřejmě přispěl fakt, že si spousta lidí pořídila domácí pekárnu. „Odpadá práce s přípravou těsta. Všechny suroviny jen nasypu do pekárny, ta těsto uhněte, nechá nakynout. Pak už jen vyválím, na placku dám to, na co zrovna máme chuť, a pizza může putovat do trouby,“ říká devětatřicetiletá Hana z Prahy 6.
Jak správně rozpálit pánve
Petra Plánková, která má na starosti marketing školy vaření Chefparade, potvrzuje, že během posledních let roste poptávka po kurzech italské kuchyně, ale i po lekcích přípravy sushi a asijské kuchyně. „Speciálně je zájem o thajskou a vietnamskou kuchyni. Mezi nejoblíbenější kurzy patří ty masové, například správná příprava steaků,“ říká Petra Plánková. Loni se v kurzech Chefparade vystřídalo skoro třináct tisíc lidí.
„Připravovali jsme čtyři druhy masa - argentinský steak, telecí závitek, kachní prsa a hamburger,“ popisuje již zmíněný IT specialista Daniel. Poukázku na kurz dostal k Vánocům od přítelkyně. „Něco málo jsem se naučil. Ale očekával jsem, že si vyzkouším pořádné nože a profesionální pánve a že kuchař bude mít edukativnější přístup,“ shrnuje svoje dojmy. Doma se nabyté dovednosti snaží dle možností uplatňovat, kuchařky ale nestuduje. „Většinu receptů mám z internetu a z pořadů o vaření, které mě hrozně baví,“ usmívá se Daniel.
Když se před dvěma lety CVVM ptalo na představu lidí o rozdělení rolí muže a ženy v domácnosti, měli Češi jasno: muž ať doma mění žárovky a žena ať vaří. Na anketu pro Lidové noviny reagovaly hlavně ženy, které tvořily 85 procent respondentů. Z jejich odpovědí vyplývá, že jsou to hlavně ony, které sestavují a připravují jídelníček.
Ženy považovaly plotnu za své hájemství většinou ještě předtím, než založily rodinu. „Vždy jsem vařila já a nikdo na tom nic měnit nechce,“ tvrdí čtyřiačtyřicetiletá žena z Prahy. Alespoň v každé desáté domácnosti ale máchá vařečkou muž, často proto, že podle partnerky vaří lépe, anebo proto, že je to pro něj koníček a odpočinek. Půl na půl se o jídlo stará dvanáct procent respondentů, kteří zhusta vaří bok po boku.
... ale kde na to všechno vzít čas
Nemá-li člověk čas, může si objednat dovoz jídla uvařeného v restauraci, v posledních dvou letech zažívá tento segment boom. Společnost Dámejídlo.cz má měsíčně na sto dvacet tisíc objednávek, Češi si zvykli objednávat hlavně obědy do kanceláří a pak také teplé večeře. Jenže to už nemá s domácím kuchtěním nic společného. To si uvědomuje Marcela Štěpánková, majitelka firmy „Rodino, k večeři“, která nabízí dovoz nákupních tašek pro dvě až čtyři osoby s ingrediencemi a recepty na celkem pět večeří, jež lze připravit do půl hodiny.
Zlevní jídlo? Intervence nezabraly, Česko bude poprvé v deflaci |
„Zákazníci nás berou jako pomoc, aby nemuseli vymýšlet, co uvaří, a běhat po obchodech.“ Službu využívají především zaměstnaní rodiče s dětmi, kteří nejsou lhostejní k tomu, co jedí. A kteří ocení kvalitní suroviny a nápadité recepty. Nabídka je zajímavá i pro rodiny, které fungují střídavě, kdy jsou děti jeden týden u maminky a další u tatínka. „Náš servis stojí na tom, že jste to stále vy, kdo jídlo připraví,“ dodává podnikatelka.
Podle průzkumu Lidových novin se každý desátý Čech snaží jíst zdravě, tři čtvrtiny nikdy nekupují hotovky a čtyřicet procent se úplně obejde bez polotovarů. Anketa ale byla zveřejněna na Facebooku a je zřejmé, že si našla cestu jen k určitému typu respondentů. Jejich průměrný věk je pětatřicet let, drtivá většina má vyšší vzdělání a žije ve městě, každý čtvrtý bydlí sám či sama. Víc než čtyřicet procent dotázaných dbá na to, co jí, a podobný podíl preferuje domácí kuchyni.
Průzkum: Co bude dnes k obědu? |
Kapr se salámem a chili
Druhou stranu mince si lze prohlédnout na webových serverech jako Mimibazar.cz nebo Vaření.cz. Ve svém receptu na smaženého kapra navrhuje uživatelka Stáňa obložit rybu eidamem a uzeným salámem. Směs mouky, vajec a strouhanky na obalení neváhá „vylepšit“ špetkou chili a česnekem. Z průzkumu uskutečněného značkami Uncle Ben’sa Dolmio vyplývá, že téměř polovina Čechů vaří třikrát až pětkrát týdně. V každé druhé české domácnosti se ovšem při přípravě pokrmů sáhne po polotovarech.
Češi se teprve učí za jídlo utrácet, říká šéfkuchař Punčochář |
„Ve špajzu máme trvanlivé mléko, paštiky, různé prášky na dortové krémy a instantní bramborovou kaši,“ říká šedesátiletá Milena z vesnice na jihu Moravy a otevírá ledničku plnou pomazánkových másel, hotových salátů z hypermarketu a taveného sýra. V mrazáku se vrší hotové pizzy a mražené maso, nakoupené jen proto, že zrovna bylo ve slevě. Už dobrých čtyřicet let vaří povoláním učitelka každý den alespoň jednou - dříve pro rodinu se třemi dětmi, nyní pro manžela a pro sebe. „Můj muž se jde do kuchyně jen najíst. Vaření a mytí nádobí si prý užil dost na vojně,“ říká rezignovaně.
Průzkum pro LN:Co do oblíbenosti skončila česká kuchyně až na druhém místě za italskou, které dává přednost třiapadesát procent respondentů. Jen pro dokreslení - ročně se v Česku spořádá přes třicet milionů pizz. Milujeme i těstoviny. V každé desáté domácnosti máchá vařečkou muž, často proto, že je pro něj vaření koníček, odpočinek. Půl na půl se o jídlo stará dvanáct procent lidí. Foto popis| Italská kuchyně převálcovala českou klasiku. V domácnostech se vaří těstoviny na všechny možné způsoby a také se peče pizza. |
Vaření pro ni není ani hobby, ani seberealizace. Jen povinnost. „Co v tom je, to radši nevědět,“ nedělá si iluze z kvality hotovek a polotovarů. Jsou jí především vítaným ulehčením všedního dne. I když žije na venkově, paradoxně konzumuje daleko více nekvalitního ovoce a zeleniny, vyprodukovaných za velkého nasazení chemie na druhém konci Evropy, než průměrný Pražák, který si občas zajde na farmářské trhy. Tak to chodí v mnoha vesnických domech. Zatímco dřív se za domácími knedlíky či nudlemi jezdilo k babičce na venkov, dnes se jich děti dočkají spíš od mámy z města. A vesnické ženy míří pro polotovary a hotové knedle do diskontních řetězců.
Výrobci hotových jídel si tudíž stěžovat nemohou. „Tento segment roste i v době celkového oslabení poptávky v maloobchodu s potravinami. Hotová jídla jsou v maximální míře konvenientní, odpovídají modernímu životnímu stylu, kdy se lidé chtějí věnovat hlavně svým zálibám. Jejich prodej posiluje i navzdory dnešnímu boomu vaření,“ tvrdí v souladu s firemní propagací Marcela Mitáčková, ředitelka marketingu Hamé. Po poklesu o půl miliardy korun v krizovém roce 2009 překročil obrat potravinářské firmy předloni pětimiliardovou hranici, čímž se stal nejvyšším v její historii.
Stejně jako v mnoha jiných ohledech lze tedy i co do stravovacích návyků a kulinářských preferencí v české společnosti vypozorovat velkou propast či dva hlavní trendy, které si v podstatě odporují. Obecně sice platí, že starší generace a lidé na venkově se častěji spoléhají na polotovary, zatímco mladší lidé ve městech vaření prožívají. Věk, vzdělání nebo osa město-venkov však nepředstavují absolutně platnou dělící čáru. Jsou to spíše faktory, které pouze přispívají k tomu, zda-li je pro člověka důležité, co konzumuje. Povědomí o tom, že není jedno, co jím, u nás v každém případě rychle stoupá.
