„Slavíme velké úspěchy například s utopencem, kterého si Číňani odnáší i domů. Nejvíce si pochvalují pivo,“ prohlásil Radek Kantor, manažer restaurace. Ta v současné době nabízí útočiště pro fanoušky českého basketbalu, kteří do Číny cestují kvůli mistrovství světa. A v budoucnu zde plánují vybudovat oficiální český dům pro Šanghaj.
Narazit v jednom z nejmodernějších měst světa na hity od Karla Gotta, skupin Chinaski nebo Katapult? Ano, je to možné… V restauraci Bohemia Original Beer se hrají běžně, na maximum zazněly při sobotním slavnostním otevření Českého domu pro MS v basketbalu. Celkem dorazilo kolem 250 lidí, mezi nimi i čeští reprezentanti s Tomášem Satoranským nebo herec Jakub Kohák. „Překvapilo mě, kolik je tady lidí. Atmosféraje je tu fakt skvělá,“ prohlásil Jaromír Bohačík, basketbalový reprezentant, který si dal v restauraci před šampionátem svíčkovou. „Konečně to bylo normální jídlo, chutnala skvěle.“
  |
Oficiálního otevření se zúčastnil také bývalý reprezentant Jiří Welsch. „Nečekal jsem, že to plzeňské pivo bude tak dobré. Zároveň nejsem úplný pivař, dám si pokaždé tak maximálně dvě nebo tři,“ prohlásila basketbalová legenda, která má v tuzemské federaci na starost práci s mládeží. Čeští fanoušci v Šanghaji restauraci hojně navštěvují, od odpoledních hodin zde popíjejí v národních dresech pivo.
„Pokud se nedostanou do haly, máme pro ně připravené velkolepé zázemí. Ve druhém patře budeme vysílat přímé přenosy všech zápasů s českým týmem, k tomu budeme hrát českou hudbu. Máme zde vlastního českého kuchaře a dovezené plzeňské pivo, které je v Číně opravdu žádané,“ popsal Radek Kantor, manažer restaurace.
Bohemia Original Beer už funguje v Šanghaji šest měsíců. Přitom majitelé počítali s trochu jiným konceptem – původně zde vznikla restaurace v kubánském stylu, jako je například oblíbená pražská La Bodeguita Del Medio, kterou provozuje společnost Gastro Group. „Jenže kubánský koncept neměl v Šanghaji úplně velký ohlas, přemýšleli jsme, co s tím provozně provedeme. Pak jsme narazili na nějaký obchod, kde nabízeli plzeňské pivo, což nás překvapilo. Nevěděli jsme, že japonská společnost Asahi, která koupila Plzeňský Prazdroj, už prodává toto pivo v Číně. A tak jsme ji chtěli dostat k nám a udělat z toho ryze českou restauraci v Číně,“ vysvětloval Petr Brož z právního zastoupení firmy Gastro Group.
Pivo převáží v plastových barelech
Téhož dne Brož společně s dalšími kolegy z Gastro Group oslovili manažery z japonského pivovaru Asahi, dostali se až k vedení. „Když jeden z jejich brand manažerů slyšel, že chceme v Šanghaji provozovat českou restauraci s plzeňským pivem, málem omdlel. Přesně tohle byl jeden z jeho hlavních úkolů – dostat Plzeň na špičkovou adresu v Číně. S Asahi jsme se domluvili na spolupráci,“ popsal Brož.
Jenže jak dostat plzeňské pivo z České republiky do Číny, aby neztratilo svoji specifickou chuť? Veškerý import zajišťuje Asahi. „Jsou v tom velmi precizní, vymysleli vlastní způsob. V Plzni se načepuje do dvacetilitrových plastových barelů, který chuť piva udrží. Náklad převáží vlakem nebo lodí. Samotnou kvalitou se vyrovná tankovému pivu,“ dodal Brož.
To potvrzují nejen zkušení čeští pivaři, co vyrazili do Šanghaje za basketbalem, ale také místní. Hodně Číňanů už totiž Prahu navštívilo, a tak si plzeňským pivem připomínají daleký výlet. „Chodí sem dost mladých Číňanů, co byli v Praze například na nějaké svatbě. S těmi se v posledních dvou letech roztrhl pytel. Jsou nadšení, že si mohou dát naprosto stejné pivo, jako pili v České republice. Dále máme pro ně speciální drinky s Becherovkou,“ uvádí Kantor.
Svíčkou a koleno si fotí patnáct minut
Právě mistrovství světa v basketbalu má výrazněji zpropagovat českou restauraci v Šanghaji. Prosadit se totiž na místním trhu není vůbec lehké. Záruku nepřináší dobrá propagace ani na čínských sociálních sítích, na nichž jsou místní neustále. „Můžete mít velkou reklamu všude, ale pokud jim nedonesete zajímavé a velmi chutné jídlo, tak v Číně neuspějete. A na turisty se sázet nevyplácí, potřebujete dostat ke stolům minimálně šedesát až sedmdesát procent místních,“ varuje Kantor. Velmi podstatná je tak samotná prezentace jídla i výsledný vizuální dojem.
„Když jim přineseme vepřové koleno, Číňané si ho deset až patnáct minut jenom fotí a dávají si ho na své profily. A když je upozorním, že jim všechno vystydne, odpoví jen, že to ví,“ směje se Kantor. „Čínské sociální sítě jsou velmi propracované. Nejlepší reklamou je ale doporučení od spokojených lidí, co u nás byli, a s nadšením se fotili například se svíčkovou.“
A o co přesně mají Číňané v české restauraci největší zájem? Například o grilované klobásy. „V Šanghaji ale musíte vychytat, aby klobása nebyla sladká, což jsme hledali asi měsíc. Vyzkoušeli jsme různé dodavatele, ale nejlepší klobásy jsme našli ve městě na severu Číny. Jsou hodně masité, dají se dobře naložit,“ tvrdil Kantor, který poté hostům doporučuje, aby ochutnali křen. „Ten však nezná žádný Číňan, tak jim ho přirovnávám k wasabi.“
Z hlavních jídel vede guláš, svíčková a kachna. Největším fenoménem je však utopenec. „Byla tu skupina, co si dala utopence, hlavní jídlo, desert a po něm si všichni řekli ještě o jednoho utopence. Na závěr si ho poručili vzít s sebou. Prostě utopenec tu vládne,“ usmál se Kantor.
