Lidovky.cz

PEKÁRKOVÁ: Žebrání je těžká práce

Lidé

  10:44
Před mnoha a mnoha lety se kamarád Antonín ocitl v New Yorku na ulici a zazdálo se mu, že na něj káplo. Natáhl ruku dlaní vzhůru, aby vyzkoumal, jestli neprší. A kdosi mu do dlaně položil dva čtvrťáky. „Padesát centů!“ zaradoval se Antonín. Byl v sedmém nebi: objevil nový zdroj obživy, ani nevěděl jak. Jenže když ruku natáhl podruhé, tentokrát v očekávání dalšího mamonu, někdo mu do ní nic nepoložil. Bylo to další zklamání na poli osobní ekonomiky a další džob, který mu nevyšel.

Spisovatelka Iva Pekárková foto: MAFRA

Žebrání je zkrátka práce jako každá jiná. Někomu jde výborně: profesionální žebráci se vám tu a tam se spikleneckým úsměvem svěří, že v centru Londýna za jediný den vyděláte dvě nebo tři stovky liber a v okrajových čtvrtích můžete počítat se stovkou. To už je sakra dobrý plat.

Tohle jsou ovšem profíci non-plus-ultra. Nějaký chudák, který si jen touží přivydělat – anebo, nedej Bože, skutečně nemá z čeho žít –, na ně nemá ani náhodou.

PEKÁRKOVÁ: Růže se smetanou. V Americe se soudí každý a každá nehoda má viníka

Zapomeňte na zastaralé rady, že dobrý žebrák musí jedním okem plakat a druhým se smát. Potenciální sponzoři vám beztak v životě nepohlédnou do tváře. Záleží na tom, co si obouváte. Veškerou vaši snahu může zmařit jediný pár drahých bot, ty si totiž každý kolemjdoucí prohlédne nejdřív. Sebeodpornější bércové vředy vám nepomůžou, když vyčuhují z bot značky Jimmy Choo. Chcete-li žebrat, musíte obětovat svůj smysl pro módu.

A taky svou lidskou důstojnost. A svoje zdraví. Vzpomeňte na ty nešťastnice, které zdaleka nedosáhly středního věku, ale jsou shrbené jako stařeny, protože už deset let pajdají po chodníku o jediné berli, určené pro dítě asi tak čtyřleté, takže už dávno mají vyhřezlé plotýnky a jejich snaha dokázat, že sotva lezou, přestává být lží. Vzpomeňte na snaživé žebráky a žebračky, kteří sedí po mnoho hodin bez pohybu na studeném chodníku s nohou tak vynalézavě zkroucenou pod sebou, až uvěříte, že jim vážně chybí. Končetina, se kterou takhle zacházejí, jim klidně může odumřít.

A co žebráci, kterým končetiny skutečně scházejí? Tak na ty zapomeňte, to nejsou profíci. (No dobrá, kromě Indie, ale tam platí jiná pravidla snad úplně ve všem.)

Profesionální žebrák, tak jako profesionál v kterémkoli jiném oboru, je ve svém džobu výborný, ale kdyby na to přišlo, mohl by kdykoli změnit profesi a právě tak úspěšně se živit něčím jiným. Jenže proč by to dělal?

Až vás zas některý žebrák dožere a vy se na něj osopíte: „Najdi si práci, pitomče!“, nedivte se, že se po vás ožene a vynadá vám vpravdě profesionálně. Copak nechápete, jak těžce pracuje?

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.