Jiří Matějů (*1960) je absolventem Akademie výtvarných umění, kterou ukončil v ateliéru Bedřicha Dlouhého v první polovině 90. let, kdy na výtvarné scéně vládli Tvrdohlaví a výrazné skupiny umělců především kolem galerií MXM a Behémót. Abstraktní obrazy solitéra Jiřího Matějů se občas objevily na nějaké skupinové výstavě, kam se kurátorům hodily do konceptu; o kvalitě díla tohoto autora vědělo pár zasvěcenců – širšímu publiku zůstávalo neviditelné.
S termíny viditelné a neviditelné se setkáme na každé cestě, kterou se vydáme při úvahách o charakteru tvorby Jiřího Matějů. Jeho obrazy, kresby, ale i plastiky se nacházejí zcela mimo kategorie zobrazování. Zhmotňují barvu, světlo a myšlenku. Zpřítomňují kontemplaci, pokoušejí se o průnik malého a velkého nekonečna. Jakákoli vhodná metafora nás ale s dílem autora neseznámí.
JIŘÍ MATĚJŮ INVISIBLE PRESENCE Královský letohrádek, Praha 13. 9. – 31. 10. |
Jiří Matějů se zabývá filozofickými, matematickými a etickými modely lidského myšlení, zkoumá jejich možnosti a limity, pokouší se vyslovit nevyslovitelné, ale přesto sdělitelné. Můžeme si takový pocit představit jako sen, který vybírá různé skutečnosti (či iluze) z našeho podvědomí a my se na chvíli ocitáme v jiném čase, v jiném světě, pokud přistoupíme na pojmy, které jsme si vědomě vytvořili. A jedním z nich je právě čas. Matějů se přiklání k myšlence, že čas neexistuje a vše se děje najednou.
Vše se děje najednou v jeho výstavě: Událost Člověka, Událost Země a Invisible Presence. Tak pojmenoval jednotlivé části přehlídky, aby přece jen vytvořil příběh, který lze nějakým způsobem přečíst. Pomyslných Pět knih Mojžíšových je ve formě barevných papírových listů zavěšeno vysoko nad hlavami diváků, proniká jimi světlo, které rozzáří jejich barevnost – od nebeské modré po rezavou barvu země. Linky na listech znamenají písmo, poselství. Z příběhu člověka vcházíme do situace země, kde je sedm mistrovských pláten (7 dní v 365 odstínech). Malba je nepopsatelná stejně jako nejkrásnější princezniny šaty: z mlhy a červánků, stmívání a vánku. Viditelné a zároveň neviditelné. Pro odborníky – trochu jako plátna Agnes Martin.
Obrazy jsou doplněny laminátovými objekty nazvanými E. S. Model průniku malého a velkého nekonečna v nule. Jde o prohnuté kulaté plochy zdálky připomínající ležatou osmičku, jeden stříbrný a druhý černý. Objekt Deset horizontů je stvořen z různě dlouhých pruhů jemné tkaniny.
  |
V patře společně s historickými Rubensovými obrazy na stěnách (zakrytými průsvitnou látkou) čeká diváka ona Neviditelná přítomnost – šest monumentálních reliéfních obrazů, jejichž povrch je zmuchlán podle určitých linií a pravidel, jinak je tvoří pouze barva a světlo a jejich obraz na naší sítnici. Pomyslné setkání minulosti a budoucnosti si každý musí prožít po svém. Jako memento mori se na schodišti letohrádku zrcadlově promítají slova v mnoha jazycích. Slova, která pomalu ztrácejí význam, opouštějí nás a mizí za zrcadlem (odpuštění, empatie, odpovědnost, pravda...).
Touha po univerzálním a všeobsahujícím sdělení a snaha najít k tomu přesně působící formy se může zdát jako příliš silná spekulace nebo jako čirá utopie. Jestli ale v naší reálné přítomnosti velká a důležitá slova, poselství a myšlenky skutečně mizí, je umění jediným místem, kde mohou a musí zaznít. O to se pokouší Jiří Matějů a to se mu s veškerou vážností daří.
