Belgická vláda minulý týden doporučila nošení roušek na veřejnosti, v rámci postupného návratu k normálnímu životu budou roušky povinné například ve veřejné dopravě.
Belgie patří v přepočtu na obyvatele k nejzasaženějším evropským zemím a během prvních týdnů šíření nemoci covid-19 zavedla řadu omezení včetně povinného dodržování vzdálenosti mezi lidmi. Se zahaleným obličejem tu však chodil málokdo. Teprve ve druhé polovině dubna začalo roušek v ulicích přibývat a od pondělka bude jejich nošení pro lidi starší 12 let povinné v metru, v tramvajích či ve vlacích. Jejich velkovýrobu sice již ohlásilo několik oděvních firem, kvůli obavám z možného nedostatku se však některé úřady obrátily na dobrovolníky s prosbou o pomoc.
Podle střihu ve Vogue
České centrum v Bruselu ve spolupráci s českou ambasádou zorganizovalo akci, do které se zapojilo na pět desítek Čechů žijících v hlavním městě Belgie.
„Řekli jsme si, že bychom mohli využít české zručnosti a kreativity a zkusili jsme se poptat v místní krajanské komunitě, zda by se byla ochotná do téhle akce zapojit. Reakce byla fantastická,“ popsala vedoucí českého centra Jitka Pánek-Jurková.
Alexandra Monhart prodává roušky. Výtěžek pošle do italské Lombardie |
Češi nabídli úřadu v bruselské čtvrti Ixelles, kde centrum i ambasáda sídlí, tři stovky roušek, na něž jim úřad dodá materiál. Podle šéfky centra jich však díky zapojení nejméně pěti desítek lidí ušijí patrně ještě víc. České roušky navíc snesou přísná estetická měřítka: vznikají podle střihu návrhářky Báry Procházkové vytvořeného pro módní časopis Vogue.
„Chtěli jsme to využít i k tomu, abychom posílili jméno českého designu tady v Belgii,“ prohlásila Pánek-Jurková, podle níž je střih vytvořený minulý týden jednoduchý, praktický a funkční.
Někteří bruselští Češi neskrývají, že je k účasti na akci motivovala chuť podílet se na fenoménu domácí výroby roušek, do níž se v Česku spontánně daly tisíce lidí kvůli prvotnímu nedostatku ochranných prostředků proti šíření nemoci covid-19.
Žádná hysterie
„Od začátku března se na mě obraceli známí, většinou Češi, ale i pár Belgičanů, s prosbou o ušití roušek. Taky mě fascinovalo a vlastně i těšilo spontánní šití roušek v Česku a chtěla jsem toho být součástí,“ popsala Irena Neškudlová, která již před akcí českého centra ušila pro své známé na 40 roušek. Nyní jich pro Ixelles chystá dalších 35. Šije ve volném čase, každý večer dvě až tři hodiny.
Stejně jako řada dalších obyvatel Bruselu sama nosila roušku již před doporučením vlády například do obchodu a na další veřejná místa. Kvůli tomu, že ji někteří zvláště mladí lidé stále nenosí, však prý nemá větší strach, než by měla v Česku, kde jsou roušky povinné.
„Naopak je fajn, že jsem tady nepociťovala takovou hysterii,“ hodnotila na dálku situaci v rodné zemi, kde se rouška měla nosit i při osamělé projížďce na kole v přírodě.
