Lidovky.cz

Ženy mi děkovaly, že jsem zakázal pití, vzpomíná Čuba na své JZD

Česko

  20:05
S docentem Čubou jsme rozmlouvali v patnáctém patře Baťovy slavné výškové budovy číslo 21 ve Zlíně, kde dnes sídlí krajští radní.

František Čuba foto: Tomáš Hájek, Lidové noviny

 "Vy jste odsud?" zeptal se hned při podání ruky. Kolega fotograf naštěstí byl odsud. Já, rodačka z Chrudimi, prošla s odřeným hřbetem. Novináře někdejší předseda našeho nejslavnějšího JZD nemá rád a s Pražáky by se myslím nebavil vůbec.

V sedmadvaceti letech se stal předsedou JZD Slušovice. Byla náhoda, že zrovna tam?
Dostal jsem tehdy čtyři nabídky: Fryšták,Vizovice, Luhačovice a čtvrtá byla do Slušovic. Mně bylo jedno, kam půjdu – ale dal jsem si podmínky: Že chcu plat dva tisíce korun a dvě procenta z překročených tržeb.Všem se zdály příliš vysoké. Jedině Slušovice řekly: Proč bychom mu to nedali? Když si na ně vydělá, tak ať jich má.

Četla jsem, že jste nejprve zavedl tři pravidla: Zákaz alkoholu na pracovišti. Včasný příchod do práce. A taky zásadu, že kdo jednou z družstva odešel, už se nemohl vrátit. Jak to družstevníci přijímali?
Já vám popíšu nejkratší členskou schůzi ve Slušovicích. „Zahajuji členskou schůzi, na které vás všecky vítám. Máme na programu: Za prvé, za druhé, za třetí, za čtvrté... Kdo souhlasí s tímto programem?“ Nikdo. „Kdo je proti tomuto programu?“ Nikdo. „Kdo se zdržel hlasování?“ Nikdo. „Vola vám tady dělat nebudu. Končím schůzi. Připravené řízky předat traktoristům.“ Tím to skončilo. Ale příště už hlasovali tak, aby je bylo vidět. Takže nemožu říct, že to přijímali s nadšením.

Byl problém se zákazem pití v práci?
No, nebyl. Ale třeba když jsme se sloučili s JZD Trnava, tak tam byli lidé zvyklí od války vozit slivovicu do Ostravy, kde ji za velice výhodných podmínek prodali – což znamenalo, že nemuseli prodat všechno, ostatní vypili. A tam se to pití tak vžilo, že když jsme přišli do jejich výrobní haly, bylo tam plno zpěvu a radosti. My jsme stanovili zákaz alkoholických nápojů v práci. Na druhý den jsme přišli - a oni zase zpívali. Tak jsme nechali otevřít skříňky, kořalku naházeli na zem a uprostřed haly ty flašky roztloukli.Oni brečeli, že je to jejich majetek a kdesi cosi. My řekli, že kdo chce odejít, má možnost. Tři dali výpověď, ostatní zůstali. No a asi za tři čtvrtě roku nám přišla delegaci ženských poděkovat, že díky zákazu pití mají najednou tolik peněz, jak nikdy před tím.

Co dál najdete v magazínu Pátek?

Záznam koncertu připomene loučení s Václavem Havlem
Čtyřlístek má své muzeum - v Doksech.
  • V textu Marcely Pecháčkové najdete vyprávění o posledních chvílích Václava Havla. Na exprezidenta vzpomínají divadelníci Andrej Krob a Jan Kašpar a šéf ochranky Antonín Maněna.
  • Proč tři generace Čechů a Slováků hltají příběhy prasete, fenky, zajíce a kocoura? Přečtěte si o fenoménu jménem Čtyřlístek v textu Petry Procházkové.
Autoři: ,
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.