LN mají ústavní stížnost k dispozici a její podání jim potvrdil i Altnerův advokát Václav Veselý: „Máme pochybnosti o dosavadním postupu Nejvyššího soudu v této kauze.“ Altnerovi zejména vadí, že se NS nezabýval jeho námitkami proti odkladu vykonatelnosti. Senát v čele se soudkyní Blankou Moudrou totiž ve svém kratičkém usnesení jen cituje znění zákona.
Dle něj je odklad vykonatelnosti možný jen tehdy, pokud by okamžité vyplacení peněz způsobilo závažnou újmu. Altner argumentuje, že toto není ten případ. Sama sociální demokracie totiž deklaruje, že peníze k dispozici má, a to díky úvěru od Fio banky. „Usnesení Nejvyššího soudu žádnou konkrétní závažnou újmu hrozící ČSSD nepopisuje,“ stojí v ústavní stížnosti.
Podivně putující spis
Zdeněk Altner dále namítá, že si v dubnu soudkyně Moudrá vyžádala zapůjčení soudního spisu, v červnu její senát rozhodl o odložení vykonatelnosti a teprve pak spis vrátila Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Altner to považuje za nestandardní a především protiústavní. Obvyklý a zákonný postup totiž je, že spis putuje po rozhodnutí odvolacího soudu zpět k soudu prvního stupně – v tomto případě k Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Ten shromáždí všechny podklady, dovolání, repliky druhé strany. Až poté je spis poslán do Brna na Nejvyšší soud, kde je věc podle rozvrhu práce přidělena některému ze senátů spolu se spisovou značkou. Tato anabáze trvá několik měsíců a až poté soud rozhoduje o odkladu vykonatelnosti. „ČSSD byla poskytnuta výhoda, které se běžný člověk nemá šanci domoci,“ namítá Altner.
ČSSD už jen čeká na rozhodnutí NS o jejím dovolání, kterým chce zvrátit smluvní pokutu. Ta dluh ve výši osmnácti milionů korun navýšila skoro na dvacetinásobek. Verdikt ale přijde téměř jistě až po podzimních krajských a senátních volbách. A do té doby nemusí ČSSD platit Altnerovi ani korunu.
